„Skoro dva roky jsme se (kvůli pandemii) nemohli pořádně setkat – přitom právě v tom to spočívá, v setkávání Němců a Čechů, starších a mladších, takže se opravdu těším,“ sděluje po telefonu z Bavorska předseda Ackermann-Gemeinde Martin Kastler, který v srpnu přijede do Prahy na oslavy.

Na několika místech Vyšehradu se budou v ony dny a zejména v sobotu konat diskuse Čechů a Němců o společných dějinách i víře. Zúčastní se jich zástupci různých církví a spolků zaměřených na „sousedský“ dialog. Na louce před starým purkrabstvím se otevře Živá knihovna: „Ve čtyřech stanech budou pamětníci vyprávět své příběhy, a tak představí soužití obou národů,“ přibližuje spolupracovnice mnichovské kanceláře spolku Marie Smolková. Na programu bude též divadlo, koncerty, prohlídky, autorská čtení a filmové projekce, nebude chybět program pro děti, workshopy, bohoslužby nebo meditace v bazilice sv. Petra a Pavla. A samozřejmě zmíněný Česko-německý piknik. „Během něj poděkujeme účastníkům silvestrovského benefičního běhu, ve kterém se vybralo zhruba 127 tisíc korun na projekt teplických salesiánů Živý dům,“ uvádí Smolková.

Ještě předtím v pátek akci zahájí Europa-Happening na Vltavě, kdy vyplují různě velká plavidla s vlajkami zemí EU. Oslavy, jejichž část moderuje i redakční kolegyně Alena Scheinostová, uzavře v neděli mše sv. v kostele německojazyčné farnosti sv. Jana Nepomuckého na Skalce.

Průkopníci dobrých sousedských vztahů

Spolek Ackermann-Gemeinde byl v Německu založen krátce po 2. světové válce po setkání bývalých členů sudetoněmeckých katolických spolků a jiných vysídlenců z Československa. Mezi zakládající osobnosti patřili politik a první předseda Hans Schütz, Josef Stingl a augustinián Paulus Sladek. Jméno sdružení odkazuje na literární dílo ze 14. století Ackermann aus Böhmen (Oráč z Čech, vydal Vyšehrad 1994), které zachycuje dialog člověka se smrtí na téma smyslu života a bolesti.

Jedenáctým rokem spolek řídí zmíněný Kastler, lidovec, člen Křesťansko-sociální unie Bavorska a bývalý europoslanec. „Díky Bohu, že už společně žijeme v míru. Spolek je v evropském úsilí o dobré sousedské vztahy a vzájemné solidaritě ‚průkopníkem‘ (doslova ‚předjezdcem‘ – Vorreiter – pozn. red.),“ dodává Kastler. Spolek se letos angažoval třeba v pomoci během pandemie, ale také po ničivém tornádu na jižní Moravě.

Za minulého režimu spolek pomáhal díky nadaci Sozialwerk víceméně tajně. „Pašoval do Československa léky, náboženskou literaturu, Bible nebo oblečení,“ připomíná 36letá Marie Smolková, jejíž babička byla svědkem poválečného odsunu a jako Češka velmi soucítila s Němci, kteří byli krutým způsobem deportováni z jejího města. „Pomsta pomstou se nevyřeší. Ale třeba pro náš mládežnický spolek Junge Aktion to už tak velké téma není – důležitější je setkání s přáteli ze sousedních zemí,“ říká Smolková, která sdružení pomáhala jako dobrovolník nebo byla jednatelkou české organizace.

Němec nerovná se nacista

V Německu má Ackerman-Gemeinde na čtyři tisíce členů. Je organizován po diecézích a financován z členských příspěvků, grantů a darů. Mladší česká sesterská organizace – Sdružení Ackermann–Gemeinde – funguje od roku 1999, má kolem 350 členů a osmým rokem ji řídí bývalý ministr kultury a lidovecký politik Daniel Herman. Česko-německé vztahy a téma smíření ho provází od mládí. „Pocházím z částečně židovské rodiny a většina mých příbuzných byla vyvražděna nacionálními socialisty v koncentračních táborech. Brzy jsem si ale uvědomil, že nelze dávat rovnítko mezi etnickou a politickou identitu – Němec nerovná se nacista, stejně jako Rus nerovná se bolševik,“ zdůrazňuje Herman. „Role sdružení – společně stavět mosty a budovat dobré sousedské vztahy mezi národy ve střední Evropě – se podle mě nezměnila. Žijeme v srdci Evropy a je třeba, aby to srdce bylo zdravé a tlouklo co nejlépe,“ připodobňuje Herman, kterému nedávno předal mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt Evropskou cenu Karla IV. Za snahu o česko-německé porozumění obdržel Herman loni také německý Velký kříž za zásluhy s hvězdou.

Moje druhá rodina

Sdružení, které prosazuje zdravý patriotismus proti nezdravému nacionalismu, se v Česku zaměřuje na studium minulosti a přednáškovou a publikační činnost (nedávno vydaná kniha o kardinálu Josefu Beranovi nebo dvojjazyčný rozhovor Josefa Beránka s Mons. Antonem Ottem), výstavy (jako putovní Svědkové lidskosti) anebo péči o společné kulturní dědictví. „Bez pomoci bývalých krajanů by řada kostelů a kaplí v pohraničí dnes už neexistovala,“ podotýká Herman. A jako katolické sdružení pořádá také poutě do Filipova, Hejnic či na Svatou Horu.

Marie Smolková, která nabrala zkušenosti v české i německé větvi Ackermann-Gemeinde, považuje spolek za svou „druhou rodinu“. „Je něco jiného si o vývoji u sousedů číst a jiné bavit se osobně,“ říká a naznačuje i možné přínosy do budoucna: „Sdružení je platformou pro debatu na téma synodální cesty, ekologie nebo žena v církvi.“