Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Doma|Uchovat si místo pro vztah s Ním

Obsah:

Úvod Doma

Uchovat si místo pro vztah s Ním

27. 7. 2021

Tisk

I Pán Ježíš odcházel na horu, aby se o samotě modlil (Mt 14,23) a zůstával na opuštěných místech (Mk 1,45). Není tedy nic špatného na tom, že se někdy potřebujeme vzdálit z rodiny, být „sami“, na chvíli si odpočinout od každodenního kolotoče.

image:Image Uchovat si místo pro vztah s Ním
Chvilky samoty lze vyhledávat i uvnitř každodenního shonu. Ilustrační snímek Pixabay

„Nepozoruji, že by pandemická zkušenost měla dopady na potřebu samoty. Někdo v ní byl uvězněn, jiný nuceně zažíval ponorku s blízkými, ale většinou se v zásadě vrací k normálu,“ říká psycholožka Pavla Koucká. Potřeba samoty je podle ní individuální a každý ji má různě velkou (introverti větší než extroverti). Zdůrazňuje, že být sám neznamená být osamělý: „Osamělí se můžeme cítit uprostřed davu, naopak sami uprostřed lesa nemusíme mít vůbec pocit osamělosti.“

Zatímco podle Pavly Koucké mají dospělí větší možnost si samotu „nějak“ zařídit, u dětí je tomu jinak. „Malé děti potřebu být samy ještě nemívají, ale pak u nich různě intenzivně vyvstává. Některé děti přitom nemají vůbec příležitost být samy, snad kromě chvilky na záchodě. Ve škole jsou se spoustou spolužáků a doma sdílejí pokoj se sourozencem. I ty cesty do školy a ze školy jsou často s někým. Je to škoda pro dítě i pro jeho okolí,“ podotýká Pavla Koucká a doporučuje, aby rodiče i na toto mysleli.

Chvíle samoty uprostřed dne

Ovšem někdy i dospělí, zahlceni povinnostmi, mají pocit, že si samotu a odpočinek nemohou dovolit. „V rodině stejně jako v pomáhající profesi je vyžadován permanentní vysoký výkon, úspěchy nejsou příliš vidět. Je důležité si uvědomit, že maminkám také hrozí vyhoření, které se projevuje vyčerpáním emocionálních i fyzických sil, zkrátka „vyšťavením“. Děti jim lezou na nervy a dochází ke konfliktům,“ upozorňuje Jana Šilhavá z pražského Centra pro rodinu. A vybízí, aby maminky (nejen ty na mateřské dovolené) občas vypnuly, nabraly síly a energii a na chvíli myslely na něco jiného než na kolotoč domácích prací. Zejména je-li v rodině víc dětí, přestávají být na řadu let pánem svého času. Může se stát, že později už ani neumí být samy, jak jsou „zvyklé“ být neustále k dispozici.

Jana Šilhavá doporučuje všem maminkám, které se ocitají na takovéto poušti, aby využívaly duchovních prostředků, jako jsou střelné modlitby, svátosti aj. „Osvědčuje se zaměřit se na symbolické úkony: udělat vědomě a pomalu kříž, ve stoje rozpřáhnout ruce (tzv. prostrace) a představit si při tom, že otvírám nebe nad sebou i celou rodinou. Večer zase obrátit ruce k nebi jako dvě misky: na jednu kladu to dobré, co mě dnes potkalo, na druhou to zlé, ale i to, co jsem způsobila já. A obojí nabízím Bohu. Zkřížené ruce na prsou vyjadřují postoje: jen já a Bůh, chráním v sobě plamen Ducha, uzavírám se před světem a jsem tu jen s Bohem. Tyto mlčenlivé postoje pomohou vyjádřit to, co chceme říct, bez nějaké dlouhé přípravy, beze slov,“ doporučuje Jana Šilhavá. Totéž se samozřejmě vztahuje na tatínky.

Pomáhá také vědomě si utvářet „komůrku“ v nitru. Například po vzoru sv. Kateřiny Sienské, která se naučila i ve chvílích, kdy neměla ticho a soukromí, odcházet do své „vnitřní“ cely, kterou si budovala ve svém srdci a ve které se setkávala s Bohem.

Nenechat se zahltit starostmi

Antonyj Surožskij v knize V jámě lvové (KNA 2001) doporučuje, abychom ve volných chvílích zkoušeli trávit několik minut odpočinkem, nicneděláním a zůstávat v Boží přítomnosti. Pro ztišení navrhuje cvičit klid těla a rtů, pak klid pocitů, klid mysli a klid srdce. Nejde o to, upadat do denního snění, ale naslouchat tichu, být zcela pokojní, a přitom bdělí.

P. Šebestián Smrčina OFM v jednom ze svých videí na youtube leží v trávě kousek od supermarketu a hledí do nebe. Zastavil se tu mezi náročnou fyzickou prací a poukazuje na to, jak je to důležité, abychom „nezaplácli“ to své já jenom starostmi světa, ale měli volné srdce i pro Boha a jeho království. „Abychom si i uprostřed starostí, práce a špíny uměli udělat čas a prostor na to, snít o nebi.“

Vracejí se občerstvené

Pomáhá také na chvíli se vzdálit a nebát se nechat starosti ležet, svěřit děti manželovi nebo babičkám. Jana Šilhavá zmiňuje například akci Soboty pro ženy, které probíhají v pražském Pastoračním středisku už mnoho let.

„Máme zprávy o tom, že muži tam rádi manželky v sobotu posílají a hlídají děti, maminky se jim pak vracejí občerstvené,“ říká o akci, která se koná dvakrát ročně a kapacita sálu 150–200 osob bývá většinou naplněná. „Na programu jsou přednášky, diskuse a sdílení ve skupinách, ale také ztišení, adorace, příležitost ke svátosti smíření nebo duchovnímu rozhovoru, mše sv., nabídka knížek. Celkově máme v databázi 840 žen, které se programu v minulosti zúčastnily. I přes tak velký počet se dařilo vytvořit prostor ke ztišení,“ dodává Šilhavá s tím, že ženy mnohdy dojíždějí i z velké dálky a z jiných diecézí.

Možnost odjet na víkend, ale i na týden, nabízí maminkám mj. Rodinné centrum Praha. V době, kdy tento článek vzniká, je zrovna skupinka žen s dětmi do 10 let na pobytu v Jizerských horách. „Nabízíme program, který navádí maminky k tomu, aby měly čas na sebe. Nejsou tu úplně samy, ale my jim hlídáme děti,“ říká lektorka a terapeutka Marie Macounová, která kurzy organizuje.

„Maminka je motorem rodiny. Když se motor zadře, v důsledku to odskáčou všichni. Není to sobectví, ale největší úkol té mámy – postarat se o sebe, aby se mohla starat o rodinu,“ míní terapeutka. A na závěr doporučuje: I když je někdo od povahy extrovert a samotu nevyhledává, i pro něj je chvíle o samotě nezbytná.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou