I já se nakonec odhodlávám napsat svůj zážitek, starý již téměř sedm let. Podělil jsem se o něj zatím nanejvýš se dvěma blízkými lidmi, ale v hloubi srdce cítím, že bych ho měl sdělit i ostatním, že to poselství nebylo určeno jen mně.

Stalo se mi toto: v noci ze soboty na neděli 11. května 2014 jsem měl velmi živý a světlem prozářený sen. Viděl jsem bývalého papeže sv. Jana Pavla II. Sestupoval ke mně po stupních schodů odněkud seshora, z výše, odkud také zářil zdroj jasného a teplého světla. Sestupoval ke mně nesmírně radostně a měl otevřenou náruč. Když přišel až ke mně, řekl: „Buď jako dítě,“ a pak ještě dodal: „Mysli na Pannu Marii a Ducha Svatého.“ V tomto pořadí zazněla jeho slova. Nic více a také nic méně.

Byl jsem ale ohromený. Ze všech myslitelných přikázání, evangelních rad a teologických mouder, které jsem kdy za život slyšel, mne tato jeho zdánlivě banální věta zasáhla nejvíce. Buď jako dítě.

Uvědomil jsem si také, že i když mě obklopuje velké množství lidí a zažívám s nimi mnoho zajímavých situací, nebo i když jsem sám, obklopen svými věcmi a vším, co tvoří „můj svět“, měl bych na všechno zapomenout, protože nic z toho není důležité. V celé své mysli bych měl mít jen tyto dvě osoby: Pannu Marii a Ducha Svatého.

Kéž bych je měl vepsány v srdci napořád, abych nezapomínal!

Tento příspěvek zasílám jako mnoho jiných, anonymní. Má totožnost není důležitá, jen mé svědectví. Přesto se za nepřiznání jména omlouvám.

Váš čtenář z Prahy

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.