Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Téma|Babičko, napiš to do „Vnoučátkovníčku“

Obsah:

Úvod Téma

Babičko, napiš to do „Vnoučátkovníčku“

20. 7. 2021

Tisk

Zažil to asi každý. Dětské postřehy jsou neopakovatelné, vždy vycházejí z omezených zkušeností, ale mnohdy vystihnou podstatu věci. Přinášíme zkušenost jedné z babiček, která svými příběhy přispěla i do knihy své kamarádky o babičkách.

image:Image Babičko, napiš to do „Vnoučátkovníčku“
Stojí za to si připomínat společné chvilky. Ilustrační snímek Renata Lorencová

Jsem babičkou tří holčiček a jednoho chlapečka. Jsou jako stupínky – od tří do osmi let. Mám radost z každého setkání s těmito mými „milými sluníčky“ a snažím se, abychom si společné chvíle co nejkrásněji užili. Při narození první vnučky mě napadlo, že by bylo pěkné uchovat si hezké chvilky, kterých přibývalo. Vznikl tak rodinný „Vnoučátkovníček“ – zápisník, který zachytil jedinečné oka mžiky, které spolu prožíváme, čemu se smějeme, co nás dojímá a chytí za srdce. Některé zážitky jsou naším cenným rodinným pokladem, ale jsou i takové, o které se mohu podělit.

Dědo, mně nepřijdeš starej!

Děda ležel v obýváku na zemi a se zavřenýma očima lehce podřimoval. Nad ním stály vnučky Anežka a Zuzanka a ‚rokovaly‘, co dědovi je, že se nehýbe. Po důkladném zkoumání a pozorování přišla diagnóza: „Asi se mu zastavily krvinky!“ ? Na otázku: „Holky, kam jedete s rodiči na Silvestra?“ zazněla nadšená odpověď: „My jedeme na safari, babi!“ Podivila jsem se, co budou v té zimě dělat na safari? Vzápětí přišlo vysvětlení: ve skutečnosti jeli na faru. Z fary se v dětské hlavičce zrodilo safari.

Malá Sárinka byla na prázdninách u nás v Brně. Když jí děda odpověděl, že neví, jestli s námi půjde do lesa na výlet, protože „už je starý a má taky starý nohy“, prohlédla si ho pětiletá rozumbrada od hlavy k patě, a pak mu odpověděla: „Dědo, mně ale nepřijdeš nějakej starej, ani ty tvý nohy mi nepřijdou nějak starý.“ ? „Dědo, co to tam máš?“ ptala se zvědavě šestiletá Zuzanka dědy, který právě u stolu zaujatě luštil křížovku, neviděl a neslyšel. „On tě nevnímá, on se teď soustředí,“ vysvětlovala jí moudře o rok a půl starší sestřička Anežka. „Tatínek se taky soustředí a nevnímá, Anežko?“ ptala jsem se s úsměvem vnučky. Její odpověď mě rozesmála. Hluboce se totiž zamyslela a pak rozvážně pronesla: „No, von občas něco zachytí.“ ? Vnučky u nás byly v létě na prázdninách. Hrály si na zahradě, a když viděly, že umývám sklepní okna, chtěly se také zapojit. Dostaly tedy do rukou pracovní náčiní a s chutí se pustily do díla. Čistily okna a po chvíli od nich zaznělo: „Babičko, my ti sloužíme, že?“ Tím mě velmi pobavily a přiměly k odpovědi: „Ne, ne, sluníčka moje, vy mi přece pomáháte.“ ? „Ten růženec je takovej nešika,“ konstatuje Zuzanka, když jí vypadl z ruky růženec, se kterým si právě hrála.

Děda stavěl na stole farmu se zvířátky a zeleninou z tvrdého papíru. Sárinka ho fascinovaně pozorovala a najednou nadšeně zvolala: „Dědo, ty jsi génius!“ Děda na to: „Já vím, Sárinko, ale kolik lidí na to ještě nepřišlo…“ ? „Babi, přečti nám Vnoučátkovníček,“ žádala mě vnučka hned po příchodu k nám. „Ale ty už si ho přece můžeš přečíst sama, Anežko, ty umíš číst.“ – „To právě nemůžu, babi, protože ty neumíš psát,“ odpověděla mi moje milá vnučka, která po mně nemohla napsaný text přečíst.

Příběhy radosti a vděčnosti

Takových příběhů je samozřejmě víc – některé jsou veselé, jiné dojemné, další k zamyšlení. V každém případě mě už starší vnučky pobízí: „Babičko, napiš to do Vnoučátkovníčku.“ Společné chvilky si pak připomínáme. A tak doufám, že nezůstane jen u jednoho deníku, ale budou následovat další, a že se nad nimi po letech společně dobře pobavíme i dojmeme. A hlavně budeme cítit lásku, radost a vděčnost za všechno, co jsme společně prožili.

JITKA CRHOVÁ, babička

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou