Sestra Lucie, Komunita Blahoslavenství

Je to domov. Domov světa, domov srdce. Domov světa – protože se sem přicházejí modlit lidé z celého světa. A domov srdce – protože tady je člověk, někdy i navzdory sobě, vtažen do modlitby, do Boží přítomnosti. A v Boží přítomnosti člověk zakouší, že je doma. Medžugorje je pro mě nejen místo, ale také poselství: Není jedno, jak žiješ, Bohu na tobě záleží a dělá vše pro to, aby ses stal svatým. A svatost spočívá v lásce. A lásce se otvíráš a učíš v modlitbě, v evangeliu, ve svátostech a také tím, že se něčeho zřekneš pro druhé. Všechno pomine, jenom láska zůstane a zvítězí. Tak rozumím i větě, která zazněla při zjeveních Panny Marie již ve Fatimě: „Moje Neposkvrněné srdce nakonec zvítězí!“ 

Mons. Pavel Dokládal, představený Fatimského apoštolátu v České republice 

Píšu právě knihu celoživotního ohlédnutí pod názvem „Filipským 4,13“ (Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje – pozn. red). Panna Maria a konkrétně také Medžugorje – to je svědectví o víře. Ještě za totality, když Šlapanice u Brna navštívil P. Slavko Barbarič, jsem uvěřil v pád totality a v tom duchu i jednal. A když pak „přišla“ Panna Maria s Fatimským apoštolátem, mé celoživotní Fiat-Ano tomuto dílu bylo jasné. Jsem rád, že i můj zemřelý bratr a kněz Petr se ještě dočkal „legalizace“ Medžugorje. Hodně kvůli ní trpěl. Gospa Majka moja, Kraljica mira (Panna Maria, Matka moje, Královna míru). 

Kateřina Lachmanová, teoložka 

Medžugorje je pro mě místem, kde mohu intenzivněji přebývat v Boží přítomnosti, duchovní pouští v biblickém smyslu: „Uvedu tě na poušť a budu ti promlouvat k srdci“ (Oz 2,16).

Možná někoho napadne: divná poušť, mezi tolika lidmi! Ale když člověk hledá Boží tvář, tisíce jiných hledačů Boha ho nijak neruší, spíš naopak. Vnímám tuhle sounáležitost nejvíc při večerní mši svaté – v letních měsících slavené „pod širákem“ –, ale i při modlitbě růžence, která jí předchází. Někdo se předmodlívá v chorvatštině a v odpověď zaznívá příboj tisíců hlasů, přičemž každý odpovídá ve své rodném jazyce. Jsme tak různí, ale všichni jsme Boží děti...

Je to pro mě požehnané místo, vždycky se vracím domů jakoby impregnovaná Božím pokojem. Líbí se mi, že trestí Mariiných poselství je Ježíš, obrácení, žité evangelium. Tímto směrem nás Matka Boží trpělivě pobízí – jak jinak!

Proto mě mrzí, když pod hlavičkou Medžugorje někdo tlačí lidem svou vlastní pochybnou agendu (což se bohužel místy děje i u nás v Česku).