„Poprvé jsem do Medžugorje putoval v roce 1994. Byl jsem bohoslovec a jel jsem tam spíše ze zvědavosti,“ vzpomíná farář ze Soběchleb Josef Červenka. Spolu s bratrem zajistili autobus, který se naplnil mladými lidmi z Újezdce u Luhačovic, Uherského Brodu a okolí. „Jeli jsme na festival mladých Mladifest. Pobyt na nás tak zapůsobil, že jsme se tam další rok vydali znovu. V roce 1996 jsem se stal knězem a od té doby tam duchovně doprovázím poutníky téměř každý rok,“ říká P. Červenka. Díky těmto poutím se Medžugorje pomyslně propojila se Slováckem. V době, kdy byl P. Červenka kaplanem v Bílovicích u Uherského Hradiště a v Březolupech, doprovázel tamní poutníky s jednou cestovní kanceláří. Farníci ze Svárova si z Medžugorje přivezli sochu Panny Marie, kterou potom umístili ve Svárově, kde se 25. června 1997 uskutečnila první pouť s požehnáním sochy i nového poutního místa.

Prorocká slova

Před rokem 1981 to v místě zvaném Podbrdo vypadalo úplně jinak než dnes. Skromné kamenné domky byly pouze na úpatí Podbrda a hory Križevac. V úrodném údolí rostla vinná réva, uprostřed vinic se tyčila pouze dominanta kostela. Chrám postavený koncem 19. století byl zasvěcený apoštolu Jakubovi, patronu poutníků, což bylo v této oblasti velkou zvláštností. Široko daleko byla totiž většina kostelů zasvěcena Panně Marii nebo sv. Antonínu. Časem svatostánek zchátral, hrozilo jeho zřícení, a proto byl koncem šedesátých let vystavěn nový, který věřícím slouží od roku 1969.

Mnozí lidé se tehdy divili, proč byl pro pár obyvatel postavený tak obrovský chrám. Tehdejší správce farnosti jim údajně řekl, že jednou prostory kostela nebudou stačit všem poutníkům, kteří sem budou přicházet z celého světa. Jeho slova byla prorocká, protože se záhy vyplnila. Rozumem nevysvětlitelné události zásadně změnily život v celém městečku. Za čtyřicet let byly postaveny celé ulice. Tam, kde dříve byla vidět jen vinná réva, vyrostly jako houby po dešti nové penziony.

Ne všichni zjevením věří

Mezi věřícími se ale objevují pochybnosti, někteří zjevením a zázračným uzdravením nevěří. „Mnozí lidé si totiž chtějí všechno ohmatat a vidět zázrak na vlastní oči. Neskutečné divy je ale možné vidět například ve zdejší komunitě Cenacolo, kde se léčí drogově závislí. Tam jsou vidět a slyšet hmatatelné zázraky na vlastní oči a uši,“ míní vedoucí oblastní pobočky Fatimského apoštolátu ve Vlčnově Antonín Válek.

Komunita Cenacolo

První dům komunity Cenacolo založila řádová sestra Elvíra v italském městě Saluzzo v roce 1983. Po své návštěvě Medžugorje v letech 1984 a 1985 usilovala o to, aby komunita byla založena i tady, což se podařilo. V současné době zde žijí desítky mužů nejrůznějšího věku a vzdělání. Jsou mezi nimi nezletilí, ale i muži nad padesát.

Do komunity neustále proudí návštěvníci. Přijímá je tu někdo z obyvatel, kteří se zde léčí ze své závislosti. Vyprávějí jim o svém životě s drogou a o současném rytmu dne i zvyklostech v komunitě. „Každý je zde ze své svobodné vůle. Nejsou tady žádné ploty. Pokud by někdo chtěl, může kdykoliv odejít. Nemáme tu doktory, psychiatry ani sociální pracovníky, protože víme, že ti nám nedokázali pomoct. Nebyli jsme blázni ani psychicky nemocní, šli jsme jen špatnou cestou. Naší nemocí byla nemoc ducha. Víme, že nám tabletky ze závislosti nepomohou. Jsme doktoři jeden pro druhého,“ připomíná Chorvat Denis.

Každého příchozího se ujme tzv. „anděl strážný“. Ten se od nováčka nehne na krok. Chodí s ním i na toaletu. „Nejdříve vám jde pěkně na nervy. Časem ale člověk pozná, že to s ním jeho ‚anděl‘ myslí dobře, má ho rád a v okamžicích nouze pomůže,“ říká Slovák Martin. „Žijeme z Boží prozřetelnosti. V naší prodejně prodáváme vlastní výrobky a z výtěžku jsou hrazeny režie na provoz domu. Jídlo si vaříme z toho, co nám kdo daruje,“ prozrazuje Denis.

Vesnice sirotků

Dalším neméně silným místem je Majčino selo. Jde vlastně o vesničku SOS, ve které žijí především sirotci. S nápadem jejího zřízení přišel po občanské válce františkánský kněz dr. Slavko Barbarič. Chtěl pomoct nejmenším obětem války. Díky jeho iniciativě byl postaven dům, v němž nacházejí útočiště svobodné matky nebo týrané ženy. Z popudu P. Barbariče, který již zemřel, byla v Majčině selu založena také Malířská kolonie, ve které se pořádají mezinárodní setkání výtvarníků. Ti zde společně tvoří a poté svá díla ve vesničce poskytnou k prodeji. Výtěžek přispívá na její chod.

Lidé se do Medžugorje vracejí

V Medžugorji málokdy narazíte na někoho, kdo je tu poprvé. Poselství, které si odvážejí poutníci na obrázcích Panny Marie v mnoha světových jazycích, zní: Hlavní „zbraň“ proti Goliášovi jsou modlitba růžence, modlitba srdcem, eucharistie, četba Písma svatého, půst o vodě a chlebu ve středu a v pátek a měsíční zpověď. Medžugorje bývá nazýváno zpovědnicí světa. Zvláště při festivalech mládeže zaznívají svědectví, jak zde mladí lidé rozpoznali duchovní povolání ke kněžství a zasvěcenému životu. Velkým duchovním zážitkem jsou pak adorace. Poutníci zde zakoušejí sílu modlitby. Při setkáních s vizionářkou Vickou často zaznívá věta, že si Panna Maria přeje, aby se modlitba růžence stala pro věřící opravdovou radostí.

„Z Lurd si dovezeme vodu, z Říma vzpomínku na Svatého otce, ale z Medžugorje si lidé přináší proměnu sama sebe. Začnou se třeba po letech pravidelně modlit. Ne z povinnosti, že musí, ale rádi. Poznal jsem spoustu lidí, kteří tam nastartovali svůj duchovní život, kdy přistoupili po mnoha letech ke svátosti smíření. Letos bych tam zase rád jel, ale vše se bude odvíjet podle toho, jaká bude pandemická situace,“ říká P. Červenka.

Ke 40. výročí začátku událostí v Medžugoriji se na konci května konal dvoudenní online kongres s názvem „Tam, kde se nebe dotýká země“. Zúčastnil se ho například Mons. Luigi Pezzuto, apoštolský nuncius pro Bosnu a Hercegovinu, P. Agustín Gimenés González, biblista z Církevní univerzity sv. Damasa v Madridu, kardinál Vinko Puljić a několik dalších španělsky mluvících biskupů. Před vlastním výročím běží také několik modlitebních iniciativ, které jsou většinou spojené s modlitbou růžence. Na výroční dny se do Medžugorje chystá mnoho poutníků. Na začátek srpna je letos opět plánován i Mladifest (setkání mladých lidí z celého světa), který se loni konal převážně online.