Dne 24. června 1981 se šest dětí vrátilo zpod kopce zvaného Podbrdo (Vrch zjevení) v Medžugorje s tím, že spatřily mladou ženu s dítětem v náručí. Později vyprávěly, že jim pokynula, aby se k ní přiblížily. Ony však utekly a odvážily se k tomu až o den později, kdy se ženou dokonce mluvily (viz box). Od té doby spolu měly pravidelná setkání, později i za přítomnosti dalších lidí, ale ženu viděli a slyšeli jen malí vizionáři. Nejprve se s ní potkávali denně, později se interval prodloužil, u některých trvají vize dodnes.

Vizionáři i miliony poutníků věří, že touto ženou je Panna Maria. Hlavním obsahem jejích výzev je mír, obrácení, modlitba a půst. V současnosti údajně přijímá poselství pravidelně už jen vizionářka Mirjana vždy 25. den v měsíci. Pokaždé je velmi rychle přeloženo do mnoha jazyků, včetně češtiny.

Ročně jezdívaly do Medžugorje stovky tisíc lidí. Podle františkánů, kteří spravují tamní farnost, se za dvacet let (do roku 2016) rozdalo celkem 37 milionů svatých přijímání. Do roku 2019 mohly do Medžugorje mířit jen soukromé pouti, tehdy ale papež František povolil i oficiální poutě farností a diecézí – s přihlédnutím k „množství lidí proudících do Medžugorje a k bohatým plodům milosti, které odtud vzešly“.

Před pandemií sem ročně přijížděly na tři miliony poutníků (zejména z Polska, Itálie a okolních zemí), jak odhadoval pro agenturu SIR apoštolský vizitátor, polský arcibiskup Henryk Hoser. Povolení oficiálních poutí je zatím vzhledem k Medžugorje nejvýznamnějším krokem katolické církve. Samotná zjevení totiž církev (tedy ani místní biskupové, ani Vatikán) dosud oficiálně neuznala. Proto Medžugorje doposud nemá titul mariánského poutního místa.

Na počátku se místní mostarský biskup Pavao Žanic za děti postavil: „Jsem přesvědčen, že žádné z nich nelže. Říkají jen to, co mají na srdci.“ Později se ale začal vůči tomu vymezovat. „Příčinou změny jeho postoje byly s největší pravděpodobností tlaky komunistické moci,“ komentuje francouzský kněz Alexis Wiehe ve své knize „Medžugorje, znamení pro dnešek“, která nyní vyšla česky (nakl. Doron). Zmiňuje také, že komunisté uvěznili místního františkánského kněze P. Joza Zovka a rok a půl ho drželi za mřížemi.

Kvůli zkoumání pravosti zjevení ustanovil v roce 2010 papež Benedikt XVI. asi dvacetičlennou mezinárodní komisi pod vedením kardinála Camilla Ruiniho. Výsledky podrobného zkoumání předala komise o čtyři roky později papeži Františkovi. Ten označil její zprávu za velmi dobře zpracovanou, závěry však Vatikán nezveřejnil. V roce 2017 pak jmenoval papež František pro Medžugorje zvláštního legáta, zmíněného Mons. Henryka Hosera, o rok později jej učinil stálým vizitátorem poutního místa a v květnu 2019 povolil oficiální poutě. Přijel sem i arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, nebo biskup Terstu. „Je to znamení užšího vztahu mezi Medžugorje, obecnou církví a Svatým stolcem,“ vysvětlil tehdy Mons. Hoser.

Papežský vizitátor má k místu velmi pozitivní vztah. Tamní mariánský kult vícekrát označil jako zdravý, vedoucí ke Kristu. „Lidová zbožnost v Medžugorje je právě taková: v centru stojí mše svatá, adorace Nejsvětější svátosti, masivní přistupování ke svátosti smíření, a to vše doprovázené dalšími formami zbožnosti,“ popsal arcibiskup. Jeho úloha je ryze pastorační a nesouvisí se šetřením Svatého stolce o pravosti mariánských zjevení.

Děti moje, nebojte se 

Když jsem se poprvé zahleděla na tu ženu zblízka, uvědomila jsem si, že není z tohoto světa. Ženu obklopovala modravá nádhera. Pokožka měla olivový nádech. Oči připomínaly zářivou modrou barvu Jaderského moře. Bílý závoj zakrýval dlouhé černé kadeře, až na vlasy nad čelem a prameny padající zpod závoje. Její přítomnost s sebou přinášela pocit pokoje a mateřské lásky, ale cítila jsem i velký strach, protože jsem nechápala, co se to děje. „Děti moje, nebojte se,“ řekla dokonalou chorvatštinou. S melodickým, rezonujícím tónem, jaký žádný člověk nedokáže napodobit, zněl její hlas jako hudba. 

Z autobiografie vizionářky Mirjany Soldo 

(vyjde na podzim č esky v nakl. Doron)