KOMENTÁŘ Michala Pehra

Hlasování o nedůvěře prosadila současná opozice. Čtyři měsíce před volbami mi přijde načasování tohoto hlasování za nešťastné. Ale to by bylo na další téma. Celé jednání včetně výše uvedených slov nám připomnělo něco jiného. Přes koronakrizi jsme se nenápadně, ale o to jasněji posunuli do předvolební kampaně, kdy se současná vláda bude snažit všem dokázat, jak byla skvělá, báječná a úžasná, a naopak opozice se bude snažit dokázat pravý opak. Kdo má pravdu? A komu voliči uvěří?

Toť otázka, na kterou budeme mít jasnou odpověď až v říjnu. Zatím nás čeká horké léto a ještě teplejší září, kdy politici budou chtít za každou cenu získat hlasy, případně neztratit moc. A ve jménu této základní premisy budou ochotni mnozí bohužel udělat a říkat takřka cokoliv.

Volby jsou žně pro politické poradce, analytiky a mediální experty. Svým chlebodárcům budou radit, jak a od koho získat potřebné hlasy. A tak se nám budou otevírat nejrůznější témata. Během čtyř měsíců uslyšíme hodně silných slov o korupci. Jistě se ještě objeví i nějaká aféra. A politici se budou předhánět ve své tvrdosti a rozhodnosti. To je běžný obraz moderního předvolebního boje.

Jedno velké téma tu náš ministerský předseda bezděky už otevřel, a to vztah k národu, chcete-li vlastenectví. Každý normální, slušný a poctivý občan těmto pojmům rozumí trochu jinak, zároveň ovšem platí, že snad všichni máme svoji zemi rádi. Ne náhodou v září 1938, v časech vážného ohrožení naší vlasti, československý vyslanec Jan Masaryk prohlásil ve Velké Británii, že „národ sv. Václava, Jana Husa a Tomáše Masaryka nebude národem otroků“. Je přirozené, že chceme mít svobodnou, v dobrém slova smyslu sebevědomou prosperující zemi. A této skutečnosti si je vědom i současný premiér. Hraje o svoji politickou budoucnost, a tak sází i na nejvyšší hodnoty. Varuji však před zjednodušováním a mimo jiné i před využíváním a možná i jistým zneužívání hodnoty národa jako konstitutivní hodnoty naší společnosti. Hesla typu „Nic než národ“ a „Republika je jak vykradená chajda – zachrání jí Radola Gajda“ byla hesla české radikální politiky v době meziválečného Československa. Jsou to líbivá, ale nebezpečná hesla. Vždy když je říkám svým studentům, tak zbystří. Ve své době však měla i svůj úspěch.

Populismus je problémem moderní politiky. Využívá slabosti demokracie, která má své nedostatky. Je pomalá, rozvláčná, často i slabá a nevýrazná. Navíc tradiční strany ovládá klientelismus a všelijaké různé nešvary. Přesto je demokracie to nejlepší, co máme. Nenechme se o ni připravit.

O autorovi| Autor je historik a politolog