„Dlouho se na nás ostatní církve dívaly, jako bychom ztratili víru. Ale dnes už jasně vidíme, že to není pravda! Víra má sice menší společenský dosah, ale podívejte se na katechumeny nebo na mladé lidi v konviktu – jejich počet se za poslední dobu zdvojnásobil… Ten příběh ještě neskončil!“ ohlédl se za papežovou návštěvou pařížský arcibiskup Laurent Ulrich v deníku La Croix. „Papež nám dodává
Římská připomínka se konala přímo v bazilice sv. Petra, tentokrát s rekordní účastí přibližně 700 lidí. Na pouť tam totiž odjela plzeňská diecéze (více na str. 2 a v diecézní příloze). V Olomouci se slavila mše sv. tradičně v katedrále a pražskými Vršovicemi prošel průvod se světcem na koni k tamnímu kostelu sv. Václava. Tisíce poutníků se pak vydaly do Staré Boleslavi. Část z nich šla z Prahy
Synoda plzeňské diecéze dostala o víkendu v Římě při diecézní pouti, na kterou se vydalo 700 lidí, důležitý mezník. Na závěr nedělní bohoslužby v bazilice svatého Kříže v Jeruzalémě předal biskup Tomáš Holub zástupcům diecéze závěrečný dokument diecézní synody. Jeho předání následovalo po několikaletém procesu společného naslouchání, modlitby a hledání, k čemu chce Duch Svatý místní církev vést. O
Známé je světcovo vyobrazení jako milovníka přírody krmícího ptáčky nebo jako stavitele prvních jesliček. Ten, kdo ho však zatouží poznat blíže čtením jeho života, bývá upoután úplně jinými obrazy: cestou rozmařilého mladíka od slávy a peněz k naprosté chudobě. Také radikalitou, která provázela i jeho náročný vztah s otcem Pietrem Bernardonem, bohatým a váženým kupcem. Letos vyšly čtyři knižní
Lev XIV. na poutní místo přijel už v předvečer a s desítkami tisíc věřících se pomodlil u jeskyně Massabielle, kde se sv. Bernadettě zjevila Panna Maria. Druhý den sloužil mši svatou v lurdské svatyni pro 150 tisíc lidí. Po Andělu Páně vyzval, aby se lidé během října modlili růženec se zvláštním úmyslem za ukončení válek; modlitbu mají doprovázet skutky pokání a milosrdenství i snah o dialog a smíření. Odpoledne navštívil Accueil Notre-Dame,
Milé sestry, milí bratři, vážení představitelé veřejného života, poutníci, když dnes poprvé jako pražský arcibiskup předsedám Národní svatováclavské pouti zde ve Staré Boleslavi, cítím velikou radost i odpovědnost. Současně si uvědomuji zvláštní spojení dvou míst. V Praze sloužím v katedrále, která nese rovněž Václavovo jméno a uchovává jeho ostatky. A zde stojíme na místech, kde jeho pozemský život skončil. Mezi Prahou a Boleslaví se tak
„Tvoří ho především tři víkendy a má za cíl vytvořit ekumenicky otevřené prostředí a vzdělávat v environmentální a sociální oblasti. Zároveň se snaží otevřít témata jako Bůh a svět, Bůh a příroda,“ vysvětluje koordinátorka Terezie Szymiková z organizující Salesiánské asociace Dona Boska (SADBA). Projekt „Svět bez hranic: naše role v globální době“ propojuje mladé lidi, akademiky a neziskové organizace. Vedle přednášek a diskusí nabízí prostor pro
„Roky o knihách píšeme, nyní vstupujeme do nových vod podcastového světa a učíme se tomu za pochodu. Chceme nejen nabídnout tipy na zajímavé novinky, ale přineseme i rozhovory s jejich autory,“ přibližuje Jan Paulas. Poprvé to chystají ve třetím díle s novinářem Ondřejem Havlíčkem, spoluautorem knižního rozhovoru se salesiánem P. Michaelem Martinkem. Název podcastu odkazuje ke kontroverzní postavě P. Antonína Koniáše (1691–1760), učitele, jezuity
Ludmilu Javorovou jsem poznal, když jsme se po revoluci začali s Petrem Fialou zajímat o skrytou církev a systematicky obcházeli davídkovské kruhy. Výsledkem byla kniha Skrytá církev (CDK 1999). Tehdy se ještě někteří lidé báli mluvit. Pamatuju si, že trvalo tak dvě tři setkání, než byla Ludmila ochotná sdílet s námi své názory. Pak se ovšem rozhodla říci vše o svém svěcení a vztahu ke členům Davídkova společenství. Pochopili jsme tehdy, že je
Ó, Champs-Élysées – na slunci i v dešti, v poledne i o půlnoci,“ jak zpívá ve slavné písni Joe Dassin, se tentokrát čekalo na papeže. V poledne a na slunci. Na místě drahých nákupů a výkladních skříní francouzského slavného zboží od automobilek přes kabelky po laskominy, tam, kde jindy uhýbáte před davy turistů, se před sobotní mší svatou Francouzi shromáždili v počtu 800 tisíc. Bylo to o 300 tisíc nad plány organizátorů. Celá Elysejská pole
Výstavou o díle architekta Hanuše Zápala, který se věnoval mj. záchraně barokních památek na Plzeňsku, především Santiniho proboštství v Mariánské Týnici, provede tamtéž 3. října od 16 hodin kurátor, architekt a památkář Petr Domanický. A zatímco Žďár nad Sázavou je proslulý poutním kostelem na Zelené hoře, stopy Santiniho lze najít i v centru města – farní kostel sv. Prokopa v lokalitě Tvrz či sousední kapli sv. Barbory podle Santiniho návrhu
Debata se pak snadno promění ve spor o to, zda single žena může být dobrou matkou. Jistě může. Jde však o výrazně širší téma: Má stát řešit absenci partnera zdravotnickým výkonem a současně plánovat narození dítěte bez druhého rodiče? Proč o tom nyní píšeme? Ministerstvo zdravotnictví totiž připravuje novelu zákona o specifi ckých zdravotních službách, který reguluje i asistovanou reprodukci (ART). Záměrem je zpřístupnit ji také ženám bez
Téma „klidu v duši“ je společné všem, často ho slyšíme i v sekulárních médiích. Přitom si hluboký pokoj v srdci sám nevyrobím žádnou speciální technikou. Jde o Boží dar, který přichází, když s Bohem vstoupím do živého vztahu. Co si představit pod slovy „živý vztah“ s Bohem? Když Boha zkouším milovat a nechám se jím milovat. Protože co člověka promění víc – když jenom vnímá, že by se měl na své duchovní cestě snažit, nebo když vstoupí do vztahu a
Čím se svatý František dotkl vašeho srdce? Šebestián Smrčina OFM (Řád menších bratří) Nejdřív se mne dotknul ve snu, jako „pozvání“. Vnímal jsem postavu v hábitu (nějak jsem věděl, že je to sv. František), která mne zve, abych šel za ním nebo s ním. Vrtalo mi hlavou, jak to můžu vědět, když přitom nic neřekl, ani gestem nenaznačil… V mládí jsem jej obdivoval idealisticky. A proto jsem později pro setkání se skutečným Františkem nejdříve potřeboval
Kdysi euroskeptickými ekonomy založenou partaj, reagující na řešení bankovní krize a tzv. eurokrize, mnozí vnímali jako štiku, která může pozitivně rozčeřit až příliš klidný rybník tzv. „bezalternativní“ politiky Angely Merkelové. Je příznačné, že její zakladatelé a zajímavé osobnosti „prvního období“ postupně ze strany odešli. Nemohli se totiž ztotožnit se stále sílícími národoveckými tendencemi. Nyní se Alternativa pro Německo (AfD) prezentuje
Za parného léta jsem se procházel mezi vinohrady u Valtic na hranicích s Rakouskem a pomalu, táhle jsem si zpíval písničku Jožky Severina: „Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte. / Kdo sa teho vínka napije, dobrú vôlu z něho dostane. / Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte.“ Při mši se mi pořád dokola vrací otázka, proč je v Bibli víno a vinohrad (vinice) tím plodem a místem, které Bůh zvaný Hospodin obdělává a střeží jako oko v hlavě, proč
Dějiny církve ve Francii jsou bohaté, nesmírně bohaté. Jsou krásné a plodné. A je důležité se na ně odvolávat při budování budoucnosti vašich společenství, stejně jako budoucnosti vaší země. Církev byla svědkem, a dokonce se trpělivě podílela na utváření vašeho národa. Také dnes je nedílnou součástí jeho kultury, jeho identity a jeho poslání ve světě. Proto má její hlas plné právo zaznívat ve veřejné debatě ve Francii – ze své podstaty má
„Díky Bohu. Díky za vás. Díky za vaši přítomnost, díky za vaši odvahu, díky za vaši víru. Vy jste svatí Francie!“ S očividným pohnutím i nadšením oslovil Lev XIV. 80 tisíc mladých lidí, kteří zaplnili do posledního místa obrovský stadion Stade de France, aby strávili páteční večer s papežem. Byl to „výbuch radosti jako po gólu Zinédina Zidana na mistrovství světa,“ popisuje atmosféru na stadionu deník La Croix. Vigilie s mladými byla časem
Uznal třeba, že ve Francii šlo o systémovou povahu sexuálního zneužívání v církvi, jak potvrdily oběti, s nimiž se setkal: „Je důležité rozlišovat. Sexuální zneužívání je především lidský problém. Když k němu dojde v rámci církve, nabývá zcela nový rozměr, protože život z víry je hluboce zraněn, někdy dokonce zničen. Církev je zodpovědná za tyto věci, ale zároveň má důležitou úlohu, aby obětem pomáhala najít uzdravení.“ Ve více než polovině
„Kající pouť je modlitbou za uzdravení a obnovu života pražské arcidiecéze tváří v tvář problémům a skandálům posledních let,“ uvedl Pavel Schrötter, tiskový mluvčí arcibiskupství. Pouť bude mít tři části - kající pobožnost v Hostivici, kam lze přijet autem, vlakem i autobusem, samotnou pěší pouť a mši svatou v Hájku. Úvodní bohoslužba od 16.00 v hostivickém kostele sv. Jakuba připomene, že „církev tvoří hříšní lidé, kteří potřebují Boží milost a
Drazí věřící, sestry a bratři, zanedlouho budeme volit zastupitele našich obcí a měst a v části republiky také senátory. Volby přicházejí v době, kdy mnozí lidé hledí do budoucnosti s nejistotou a kdy se ve veřejné debatě někdy obtížně hledá prostor pro vzájemné naslouchání. O to více záleží na tom, abychom k sobě přistupovali s úctou a nenechali se rozdělit rozdílnými názory. Církvi nepřísluší říkat, koho máte volit. Chceme Vás však povzbudit,
„Na billboardech máme napsáno: ‚Odpuštění není slabost. Je to rozhodnutí‘. Chtěli jsme zdůraznit, že odpuštění může člověku, který odpouští, dávat smysl, i když nepřišla omluva, i když je skoro jisté, že se vztah zázračně nespraví,“ vysvětluje záměr brněnský biskup Pavel Konzbul a pokračuje: „Odpuštění a smíření je důležité pro náš vnitřní pokoj. Tohle jsme si mohli díky příběhu blahořečených připomenout – a považovali jsme za důležité investovat












