Z okna vlaku sleduji, jak mezi vysokými pecemi Dolní oblasti Vítkovice mizí poslední stopy festivalu Colours of Ostrava. Nejprve se ztratily stany, pak velká pódia a odpočinkové zóny. Pět dnů po doznění posledních tónů se areálem procházejí pracovníci úklidu a odvážejí zbylé kontejnery a chemické toalety. Na „Coloursech“ jsem nebyl, bedlivě jsem ale festivalové dění pozoroval v ostravských ulicích a poslouchal aspoň nahrávky letošních hostů – např. slovenských Tolstoys nebo polských jazzových formací Klawo a Ari Tsugi – když už jsem se opět nerozhoupal k návštěvě.Stihl jsem ovšem dvě…