Nejsme ale i my stále znovu vystavováni zkušenosti rozloučení, že nás opouští někdo nebo něco, co je nám drahé, že opouštíme sami sebe? Naše srdce je smutné, upadá do nebezpečí smutku tohoto světa, který nemá naději, do usmrcujícího, mrtvého smutku. „Vaše srdce je plné zármutku, že jsem vám to pověděl,“ říká Ježíš. Toto jim příliš nevytýká, ale vytýká jim, že se ho neptají: „Kam jdeš?“ Že se ho neptají na pravou podstatu tohoto odchodu. Vždyť je to odchod, říká Ježíš učedníkům, který je příchodem k Otci a bytím v samém Duchu Svatém. Není to tak, že bychom si to měli ze zcela vnějšího…