Jak mluvit o dědičném hříchu?

Z hořkých zkušeností bolestí a zla křičí otázka: „Proč to, Bože, dopouštíš?“ S tímto tajemstvím se pral už sv. Augustin a jeho odpověď až dodnes poznamenává křesťanské vnímání knihy Genesis, lidských pádů i vztahu k tělu. Které body Augustinovy nauky dnes volají po novém promyšlení?

Snad žádná pravda křesťanské víry dnes nevzbuzuje takové otazníky jako stávající formulace dogmatu o dědičném hříchu. S pomocí Katechismu (č. 396– 406) bychom učení církve mohli shrnout takto: člověk byl stvořen pro přátelství s Bohem, byl pokoušen ďáblem a neuposlechl Božího příkazu. Následkem tohoto prvotního hříchu dochází ke ztrátě milosti, strachu z Boha, nesouladu ve vztahu k vlastnímu tělu, k druhým lidem i ke stvoření. Tím nejhorším důsledkem je ovšem to, že „do lidských dějin vstupuje smrt“ (č. 400). Hřích jednoho člověka – Adama tak má fatální následky pro všechny lidi. Proto „po…

Zbývá 95 % článku

Zaujal vás článek?

Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.

Vyzkoušejte si jej na 3 týdny ZDARMA! Registrujte se

Využijte výhodné předplatné! Koupit předplatné

Kromě toho získáte:

Informace o novinkách KNA
Akční nabídky z e-shopu Církev.cz
Přehled o Vašich objednávkách z e-shopu

Předchozí článek Následující článek