Před podvodníky v digitálním prostoru, pro něž se vžilo označení kyberšmejdi, se musí mít na pozoru každý. Před několika měsíci mi volalo neznámé číslo. Jelikož jsem novinář a často mě kontaktují neznámí lidé, hovor jsem zvedl. Paní se představila jako bankovní úřednice s tím, že někdo podezřele moc často platí mojí kartou. Chtěla se „ujistit“, že mi ji nikdo neukradl. Lokalita seděla, kousek od mého bydliště, volající znala mé jméno i telefonní číslo – a zrovna jsem byl ráno na poště, tak jsem se hned šel podívat do tašky, jestli jsem kartu omylem nenechal na přepážce, když jsem vytahoval občanku. Ostatně jsem dost roztržitý. Až pak mi došlo, že účet v bance, kterou paní imitovala, vlastně nemám. Hovor jsem pak hned bez milosti ukončil. Vím, kam by to vedlo – chtěli by PIN a další údaje, což bych jim ale za žádnou cenu neřekl. A vy byste také neměli! To je základní pravidlo.

Další případ. Jednoho kamaráda okradli přes aplikaci Whatsapp. Podvodníci se nabourali do účtu jeho matky, která dotyčného jakoby požádala, aby jí poslal větší obnos peněz. Nutno dodat, že to není žádný technologický negramot. Naopak, když potřebuji poradit s počítačem, často vyrazím právě za ním. Podvodníci ale měli „štěstí“, že zrovna on je zvyklý peníze svým blízkým běžně posílat. „Myslel jsem, že si zase nakoupila nějaký starý nábytek, a věděl jsem, že peníze hned druhý den vrátí. Tak jsem nad tím moc nepřemýšlel a odeslal je na účet, který mi poslala. Shodou okolností maminka zrovna měnila účet, což jsem věděl, takže mi to číslo nepřišlo divné,“ popsal, jak se incident stal. „Asi za dvacet minut mi volal táta, že mámě napadli účet a že ta zpráva přišla všem,“ dodal s tím, že se mu podařilo peníze získat zpět, protože hned vzápětí kontaktoval policii i svou banku. Lekce je to však doživotní. Ověřovat, ověřovat, ověřovat! To je druhé pravidlo.

Hrnce ani investice

Metod, které kyberpodvodníci používají, je v technologicky prošpikovaném světě celá řada. Hovory, e-maily, zprávy, nabídky výhodných investic. V žádném případě už neplatí, že jde o příběhy přitažené za vlasy typu: „paní poslala stovky tisíc člověku, který se vydával za Bruce Springsteena, že prý potřebuje peníze na kytaru“, případně o snové dědictví. Šmejdi dokážou působit důvěryhodně. Stejně ale vždy dojde na nějaký ten nátlak. Takže pravidlo třetí: Nenechte si vnutit něco, co nepotřebujete nebo tomu nerozumíte! Ať už jsou to hrnce nebo investice do zlata.

Na následující stránce se detailněji dozvíte, jaké metody podvodníci v digitálním prostoru používají a jak se proti nim účinně bránit.