Jedna moje stará příbuzná, která už dávno zemřela, si ke sklonku života stýskala, že si nic neužila. Plakávala, že má život u konce, ale nikde nebyla a nic neviděla. Ani palec nohy prý nesmočila ve slané vodě moře, neokusila žádnou cizokrajnou specialitu. Už si ani nepamatuje, kdy byla naposledy v divadle. O místním koupališti ví jen, že existuje. Jednou šla okolo, a tak ví, kde je. Dovnitř do areálu však nikdy nevstoupila. Do značné míry to samozřejmě byla její chyba.Jet na dovolenou do zahraničí nikdy nechtěla, protože bylo třeba krmit doma slepice a zavařovat rybíz. Nesnášela dlouhé cesty…