Rád bych se zastavil u dalšího Ježíšova podobenství, které sytí naši naději. Někdy totiž máme dojem, že nedokážeme najít smysl svého života. Cítíme se zbytečně, nedostatečně – stejně jako dělníci, kteří stojí na tržišti a čekají, až si je někdo najme na práci. Čas však míjí, život plyne, a my nepociťujeme, že by nás někdo uznával nebo si nás vážil. Tržiště je vhodná metafora, protože se zde obchoduje a bohužel se tu kupují a prodávají také city a důstojnost, a to ve snaze něco na nich vydělat. Když člověk nevnímá, že si jej někdo cení a uznává jej, hrozí mu, že sám sebe prodá pod cenou…