Mám „dovču“. Otevřel jsem ráno oči a ve střelné modlitbě Bohu svěřoval, co mi „běželo“ hlavou. Rychlá sprcha a najednou telefon. Neznámé číslo, a navíc omyl. Pán sháněl kněze ze Starého Města. Denně mám množství telefonátů, ale ne tohle. Navíc na dovolené na míle daleko od domova. A čím to, že zrovna kněze? A pak to mnou projelo jako blesk z čistého nebe: Kolikrát se, Bože, stane, že rovnou odpovíš? Bylo to pro mě jako mrknutí Božího oka, jako ujištění: „vím o tobě.“ Následující den, v neděli, se naše loď se 4 000 pasažéry vracela Středozemním mořem zpátky do Itálie. Byť je zde plno barů a…