Břehy byly ze všech stran obestavěny chatami v několika řadách. Ploty, závory, brány zamčené na zámek na pořádně tlustém řetězu. No nic, půjdu dál, tam jistě bude přístup k vodě. Hladina přehrady už byla na dohled, odrážely se v ní ranní červánky a mlhavý opar. Prudký břeh byl plný cestiček k soukromým molům. Zahrazeným brankami. Snažila jsem se najít aspoň cestičku k vodě a najednou proti mně běžel zmatený zajíc. Oba jsme v tom mlhavém ránu zabloudili mezi ploty, a přitom jsme nechtěli nic víc než dojít k vodě. Druhý příběh je prostý. Před lety jsem do jednoho společenství chtěla přivést…