Někde se ale pouští i do dramatického ztvárnění. Například farníci ve Žďáru nad Sázavou opět sehrají velkou pašijovou hru: „Co se stalo s Ježíšem?“, ovšem až v úterý Svatého týdne od 20.00, jak je tam zvykem. V přírodním areálu Libušín se zapojí okolo 200 herců. Tradice těchto her začala v roce 1998, přerušily ji jen špatné počasí či covid. V sobotu před Květno u nedělí budou pašije k vidění v
Slavnostní bohoslužba na náměstí sv. Petra se chýlila ke konci, když z baziliky neočekávaně zamířil na vozíku k oltáři papež František v doprovodu svého osobního ošetřovatele Massimiliana Strapettiho. V tu chvíli se začaly ozývat nadšené výkřiky, lidé povstávali a mnozí se ho snažili vyfotit. „Hezkou neděli všem,“ pozdravil František tichým hlasem do mikrofonu, „děkuji vám mnohokrát.“ Na to zazněl
Kardinál Dziwisz spolupracoval s krakovským arcibiskupem Karolem Wojtyłou už od 60. let jako jeho sekretář a v této roli zůstal i poté, co byl Wojtyła roku 1978 zvolen papežem. Byl s ním například během atentátu v květnu 1981 a jeho pohotová rozhodnutí přispěla k záchraně papežova života. A doprovázel ho i u smrtelného lůžka 2. dubna 2005. „Toto výročí je vždy velmi živé. Nejen pro mě, nejen pro
O knize německého kněze a sociologa náboženství Jana Loff elda Když Bůh nikomu nechybí (Portál 2025) se na sociálních sítích živě diskutovalo už před jejím českým vydáním. Tomášové Halík i Petráček ji v české verzi obohatili předmluvou a doslovem. Autorův radikální styl uvažování o nezadržitelném postupu sekularismu komentoval ve svých pravidelných příspěvcích také populární církevní glosátor,
„Jedním z důvodů je určitě chladnější vztah k náboženství z období komunismu, hlavní příčina je ale jiná: mnozí nevidomí docházejí k závěru, že ‚tohle pro ně není‘, protože kdyby Bůh byl, museli by přece vidět,“ vysvětluje nižší počet věřících mezi lidmi se zrakovým postižením Kvido Sandroni. Po matce je Čech a po otci Ital, vyrůstal v Toskánsku a na univerzitě ve Florencii vystudoval angličtinu a němčinu, než se před téměř třiceti lety usadil v
„Marušku s diagnózou ‚hluboké mentální postižení‘ a ‚hydrocefalus‘ matka odložila hned po porodu a malá zůstala nejprve v kojeneckém ústavu a pak v domově pro mentálně postižené. Když ale bylo Marušce devět let, stal se zázrak,“ začíná takřka pohádkové vyprávění Bronislava Havlíková, ředitelka Základní školy speciální Neratov, a pokračuje: „Vážně postiženou holčičku si do pěstounské péče vzali rodiče, kterým již odrostly vlastní děti. Manželům se
Jasná čísla z čerstvého průzkumu veřejného mínění ukazují, jak hluboký rozkol panuje v izraelské společnosti. A také jak se mýlí ti Češi, kteří v různých internetových diskusích tvrdí, že chtějí-li Palestinci v Gaze konec utrpení, přece stačí, pouze aby vydali zbývající izraelské rukojmí, a bude po válce. To je hrubé nepochopení reality. Jak shrnul například deník mes of Israel: „Vláda premiéra Netanjahua dlouhodobě odmítá jakékoli návrhy ukončit
Jak vznikal koncept cvičení v kontextu křesťanské spirituality s názvem Enrapha? Mrzelo mě, že svět těla a ducha pro mě stály trochu odděleně. Mám pohyb rád a tvoří důležitou součást mého života. Jenže stále jsem vnímal, jako by svět těla a ducha vedle sebe existovaly paralelně, a to mě mrzelo. V rámci křesťanství mi nikdy nebyla nabídnuta žádná alternativa, kdy bych mohl s tělem intenzivněji pracovat a bylo by to zároveň protkané křesťanskou
„Na naši pražskou Křesťanskou pedagogickopsychologickou poradnu se velmi často obracejí rodiče dětí a dospívajících s prosbou o konkrétní výchovné rady. Moje poradenské srdce proto zajásalo při četbě knihy Kevina Lemana Když vaše dítě trpí,“ vybírá z nabídky speciální pedagožka a rodinná psychoterapeutka Hana Imlaufová. Titul vydalo v roce 2024 nakladatelství Návrat domů a podle Hany Imlaufové je sám jakousi knižní pedagogickopsychologickou
„Pláču, když to ostatní nevidí, protože pak jdu za těmi, kteří pláčou,“ svěřil se předseda Všeukrajinské rady církví a náboženských organizací (VRCiRO) a hlava Celoukrajinské unie církví evangelických křesťanů-baptistů Valerij Antoniuk. Přiznal se, že nikdy neplakal jako nyní během války. Ve svém zamyšlení pak povzbuzoval, aby se věřící odevzdali do Boží naděje: „Uvidíme, jak dobro přemůže zlo, uvidíme, jak světlo proniká temnotou. Uvidíme, jak
Naděje není slovem, které bychom běžně užívali při každodenní konverzaci. Nepatří k tématům, o nichž bychom často hovořili, ale zároveň tvoří jeden ze základních pilířů našeho života. Bez naděje se žije těžko a smutně. Naděje patří mezi vzácné zboží a obávám se, že patří mezi ta ušlechtilá slova, jimiž sdělujeme zásadní věci našeho života, nebo taky vůbec nic. Může se snadno stát heslem, pod nímž si při bližším zamyšlení nemusíme nic konkrétního
Poprvé jsem se nad tím zamyslel při jedné mši svaté ve své rodné farnosti. Ne že by Boží slovo čtené při bohoslužbě a jeho výklad v kázání nebyly zajímavé. Ale znáte to: občas člověka trochu víc pohltí vlastní myšlenky. Já jsem se tenkrát rozhlížel po těch přibližně deseti klucích a holkách z našeho ministrantského týmu a napadlo mě, jak podivná je to skupina. Kuba měl vedle sebe složené berle, bez nichž se mu chodilo jen obtížně, další se
Vyrobili ji v chráněné dílně Česvel a Pláteník ji koupil na Velehradě, místě spojeném s oběma věrozvěsty. „Vezl jsem ji tedy z našeho kulturního a duchovního centra do chrámu sv. Sofie, nejstarobylejšího chrámu původní Kyjevské Rusi, pravlasti Slovanů,“ přiblížil pro KT. Chtěl tím zdůraznit, že kromě historicko-politického propojení má Česká republika s Ukrajinou společné duchovní kořeny. „To je i odpovědí na otázku, proč máme Ukrajinu
Vaše maminka zažila komunismus i nacismus – a obě totality do jejího života tvrdě zasáhly. Její vzpomínky jsou vlastně příspěvkem k zachování paměti národa.Postupně odchází generace, která přežila holokaust, a už jsou tu jenom jejich děti, které by ty příběhy měly vyprávět dál. Lidstvo je nepoučitelné, takže je nutné o tom pořád mluvit, aby se historie neopakovala nebo nerelativizovala. Spisovatel Arnošt Lustig, který přežil Osvětim, se právě
A právě tuto Ježíšovu velikost skrze poníženost chtěl apoštol Pavel vyzdvihnout a zdůraznit pro své adresáty jako vyvrcholení svých etických výzev. Adresáti mají smýšlet stejným způsobem jako Ježíš Kristus. Když Pavel apeluje na smýšlení, nemá tím na mysli čistě rozumovou stránku člověka, nýbrž jeho životní postoj. Hymnus, jenž má ve svém základu nejspíše předpavlovský původ, navazuje na Pavlovy výzvy k jednotě, pokoře ve vzájemném styku a
Autory nové studie jsou dřívější vedoucí zahraničních projektů Diakonie ČCE Erik Siegl, psychiatr a profesor 3. lékařské fakulty UK v Praze Jiří Horáček a novinář Jiří Pasz, zakladatel festivalu o duševním zdraví Na hlavu a spoluautor knihy Normální šílenství (Host 2020). Vycházejí především z rozhovorů s 90 ukrajinskými respondenty – mj. psychoterapeuty, psychiatry, sociálními pracovníky a humanitárními organizacemi. Zpráva nese název
Zaměstnanci chráněné dílny Palonín Charity Zábřeh na Šumpersku připravují velikonoční svíce půl roku. Až budeme na Bílou sobotu zapalovat jejich knoty, mnohé z nich budou ozdobeny právě jejich ručně vyřezávanými ornamenty z voskových plátů. „K základním vzorům kříže, písmen ? a ?, letopočtu a zrn přidáváme oblíbeného beránka, vinnou révu, kalich, trnovou korunu a podobně. Letos ale nově zdobíme paškály také logem Roku naděje,“ představuje novinku
Pokračuje-me v úvahách o Ježíšových setkáních . Tentokrát se Zacheem. Ten příběh je mi obzvlášť blízký, protože zaujímá zvláštní místo na mé duchovní cestě. Lukášovo evangelium nám Zachea představuje jako člověka, který se zdá být beznadějně ztracený. Možná se tak někdy cítíme i my: postrádáme naději. Zacheus však zjistí, že Bůh ho hledá. Ježíš totiž sestoupil do Jericha, města ležícího pod hladinou moře, považovaného za obraz podsvětí, kam se
Režisér Walter Salles vychází ze vzpomínkové knihy Marcela Paivy i z osobních zážitků s jeho rodinou a vrací se do Brazílie kolem roku 1970. U moci tehdy byla vojenská diktatura, která se postupně přiostřovala. Plakát k filmu nabízí záběr rozesmáté rodiny: otce, matky a dvou dětí u moře. Ve skutečnosti měli manželé Paivovi dětí dokonce pět, přičemž nejstarší dcera se tehdy pomalu chystala na univerzitu a nejmladší měla přibližně sedm roků. Záběry
Jak se přístup církve k lidem s postižením za posledních pětatřicet let proměnil? Na začátku nových poměrů to byla stejně jako jinde snaha pomoci, někdy až živelná. Lidé se aktivizovali, zapojovali do charitativních děl a taky se hodně museli učit žít a poznávat svět lidí s handicapem a jinakostí, protože ti byli převážně umístěni v ústavech mimo zrak běžné populace. Řekl bych, že se služby profesionalizovaly a odborně zdokonalovaly, ale na druhé