Zuzana Procházková, učitelka na ZŠ Sebeomezení? Umím to, ale jak kde. Třeba pro sociální sítě mám na telefonu nastavené limity (15 minut denně) a poté se mi aplikace prostě vypnou. U seriálů je to těžší. Tam se mi často stane, že mě „chytne“ i typ seriálu, který z dlouhodobého hlediska mojí psychice spíš škodí. A ve chvíli, kdy to rozpoznám (např. se mi o seriálu často zdá v noci, nebo mi dokonce nějak zasahuje do mé představy o Bohu), je pak otázka vůle, jestli jsem ochotná se na něj přestat dívat i za cenu, že se nedozvím konec příběhu. Tehdy mi pomáhá si hned najít něco jiného, třeba…