Autorova motivace k napsání této brožury není jen teoretická, už několik let se věnuje pastoraci lidí, kteří jsou mnohými v církvi přehlíženi nebo posouváni na okraj, ne-li za něj.

P. James Martin si je vědom, že psát o LGBT+ problematice pro římskokatolické prostředí je citlivá věc. Knihu nazval Mostem a dal ji před vydáním přečíst generálu Tovaryšstva Ježíšova i odborníkům. A vyhnul se některým tématům, která jsou příliš kontroverzní (sexualita, adopce) a která nespojují, nýbrž rozdělují a vzbuzují vášně. Vyšel z příběhů lidí, jež při pastoraci potkává, a to nejen gayů a leseb, ale také jejich rodičů a příbuzných, přátel a známých. Jak píše, hned na začátku této nesnadné pastorace poznal, že „služba LGBT+ katolíkům není jen službou LGBT+ lidem, ale službou celé církvi“, tedy rodinám, hierarchii i médiím.

Jak tomu u jezuitů bývá, James Martin má jasno v pojmech a ve vyjádřeních nechodí „okolo “. Zná a přesně vysvětluje formulace katechismu, vyzná se v Bibli a v moderní antropologii, zároveň apeluje na klíčové pojmy „milosrdenství“ a „soucit“, které jsou vzhledem k LGBT+ lidem a komunitě proklamovány v oficiálních církevních dokumentech, ovšem mnohdy se v praxi vůbec neuplatňují.

K prozření pomohl autorovi jeden iniciační zážitek, a to střelba ve fl oridském Orlandu v roce 2016 v nočním klubu Pulse, kdy nenávistný homofob zastřelil na padesát lidí a stejný počet zranil. Mnoho lidí tehdy vyjádřilo tváří v tvář masakru soustrast a zděšení, jenže pro Martina byla znepokojující reakce církevních představitelů. Z 250 katolických biskupů jen nepatrný počet použil slovo „gay“ nebo „LGBT+“ a pouze čtyři biskupové vyjádřili solidaritu LGBT+ komunitě. Jak autor konstatuje, „pro větší část církve je LGBT+ komunita stále neviditelná“, jinými slovy, většina ji nedokáže vnímat.

Kromě příběhů lidí z katolického prostředí, kteří se setkali s tvrdostí srdce ze strany souvěrců, apeluje autor na snahu o pochopení postojů církevních představitelů a obránců tradice ze strany LGBT+ komunity. Nepochopení je totiž často vzájemné, a chceme-li se myšlenkově, ale především osobně setkat, musíme někdy slevit ze svých idealizovaných a rigidních představ a vydat se po lávce doprostřed řeky, nejen křičet na pomyslného partnera ze břehu.

Je krásné číst v knize věty, které jako pastorační asistent LGBT+ lidí mohu jenom potvrdit: „LGBT+ katolíci patří k největším zastáncům katolické víry ve svých komunitách.“ Obohacují naše kostely a společenství svými talenty, jinými pohledy, jsou angažovaní v sociálních službách, často pracují se znevýhodněnými, protože k nim mají blíž. James Martin také píše o mnoha svatých, kteří byli smířeni se svou „jinou“ sexualitou a celý život nezištně pracovali v anonymitě pro církev. Jako autor Jezuitského návodu (téměř) na všechno má pro nás, většinové katolíky, Martin jeden skoro zázračný návod: vydat se po cestě soucítění a ohleduplnosti – a možná se jednou setkáme uprostřed oné pomyslné lávky.

James Martin: Most mezi římskokatolickou církví a LGBT+ komunitou (Petrinum 2024)

Autor je salesiánský kněz, pověřený pastorací LGBT+ komunity.