V den, kdy jsme klienta přijímali, byl ještě veselý chodící pán, který kolem sebe šířil radost a optimismus. Čas trávil na terase, kde rád poseděl u kávy a cigaretky, na recepci si kupoval sladkosti a rád si s námi povídal o svých cestách do Itálie, kde dříve pracoval. Manželku neměl a jeho jediná dcera žila i s vnučkou ve Finsku. Komunikovali spolu pouze přes Skype, protože pro ni bylo těžké za ním dojíždět. O to více jsme se mu všichni snažili vyjít vstříc a být mu nablízku. Velmi rád vyprávěl a dotazoval se na olomoucké podzemní chodby. Věděl toho hodně o místní historii, o kterou se…