1. 10. 2024
|Jednou mi jeden klient při mé pravidelné návštěvě povídal, že by rád napsal svůj příběh. Chtěl lidem poradit, a hlavně říct, jak se dá dobře žít i s vážným onemocněním. Bohužel tento nápad již nestihl uskutečnit. Plnili jsme mu sny a přání, když byl mezi námi, ale můžeme je plnit i teď, v čase, kdy už může zakoušet Boží lásku v nebeském království. Můžu ten příběh napsat za něj.
V den, kdy jsme klienta přijímali, byl ještě veselý chodící pán, který kolem sebe šířil radost a optimismus. Čas trávil na terase, kde rád poseděl u kávy a cigaretky, na recepci si kupoval sladkosti a rád si s námi povídal o svých cestách do Itálie, kde dříve pracoval. Manželku neměl a jeho jediná dcera žila i s vnučkou ve Finsku. Komunikovali spolu pouze přes Skype, protože pro ni bylo těžké za ním dojíždět. O to více jsme se mu všichni snažili vyjít vstříc a být mu nablízku. Velmi rád vyprávěl a dotazoval se na olomoucké podzemní chodby. Věděl toho hodně o místní historii, o kterou se…
Zbývá vám ještě 77 % článku!