Obsah:
Perspektivy|Názory|FEJETON P. Karla Skočovského
1. 10. 2024
Ženu můžete snadno milovat jako nevěstu a matku; milovat ji jako tchyni už nezřídka představuje výzvu. Podobně je to s církví. Je to Kristova nevěsta a naše matka. Ostatně, církev je i Boží lid a jeho vinice, stádo tvrdohlavých oveček, tajemné tělo Kristovo a velkolepý chrám Ducha. Svatá Kateřina Sienská mimo jiné sympaticky tvrdí, že je to hospoda. Přesněji řečeno hostinec, kde se unavený poutník může občerstvit. A teď, říkají, je to také synoda. To je myšlenka zbožná a užitečná. Už teď vidím její plody v mnoha farnostech. Může však mít, zdá se mi, pokud se špatně pochopí, víc než jeden háček. Už sám termín synoda(lita) je tak mlhavý, že když se zeptáte tří teologů na to, co znamená, dostanete pět odpovědí. Synodální je dnes v církvi všecko. Letos budou ve Vatikánu prodávat nejspíš i synodální ponožky.
Cílem synody je změna komunikace v církvi. Každý se tu má cítit doma, vyslechnutý a přijatý. To bych si z celého srdce přál. A hned se první hlásím do fronty. Někteří však k dosažení tohoto cíle nevidí jinou cestu než obětovat církevní nauku. Jenže proto, aby církev byla opravdu tím, co si přál Kristus, potřebujeme jedno i druhé: zdravé vztahy a zdravé učení. A najít v tom harmonii je fakt těžké. Synodovat, tedy spolu někam putovat, spolu komunikovat a spolu se dobře cítit, samo o sobě, bez dalšího upřesnění, není ctnostné ani bohulibé. Takto může kráčet i tlupa loupežníků, klidně rovnou…
Zbývá 60 % článku
Katolický týdeník můžete číst celý v elektronické podobě.
Kromě toho získáte:
Vydavatel: KatMedia, s.r.o.
ISSN 0862-5557 (Print)
ISSN 2787-9593 (Online)