Můj první hospicový příběh
1. 10. 2024
Bylo pondělí, a navíc první den, kdy jsem nastoupila do nového zaměstnání, do Domácího hospice sv. Víta Český Krumlov. Ráno bylo plné administrativních úkonů, které jsou při nástupu nutné. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, do čeho jdu. V průběhu dne jsem se dozvěděla, že nás odpoledne čeká příjem nové pacientky, a tak budu mít možnost vše vidět úplně od začátku. Na příjem pojedeme ve čtyřech. Sociální pracovnice, vrchní sestra, paní doktorka a já.
Přijeli jsme na místo a mezi vraty nás uvítal milý usměvavý pán, který nám sdělil, že jeho paní není úplně seznámena s konečnou diagnózou a že stále doufá, že má ještě malou naději na uzdravení. Vstoupili jsme do maličké, útulné chatičky, kterou si dle slov pana Miroslava manželé postupně přestavovali ze zahradního domku až do stavu, kdy se tu dalo bydlet celoročně. Paní Marcela ležela na malé pohovce zády ke dveřím, protože je světloplachá. Přivítaly jsme se, představily a usedly okolo ní, kde se dalo, protože prostoru bylo pro šest osob opravdu málo. Pan Miroslav ochotně vařil kafíčko a já…
Zbývá 89 % článku
