Přijeli jsme na místo a mezi vraty nás uvítal milý usměvavý pán, který nám sdělil, že jeho paní není úplně seznámena s konečnou diagnózou a že stále doufá, že má ještě malou naději na uzdravení. Vstoupili jsme do maličké, útulné chatičky, kterou si dle slov pana Miroslava manželé postupně přestavovali ze zahradního domku až do stavu, kdy se tu dalo bydlet celoročně. Paní Marcela ležela na malé pohovce zády ke dveřím, protože je světloplachá. Přivítaly jsme se, představily a usedly okolo ní, kde se dalo, protože prostoru bylo pro šest osob opravdu málo. Pan Miroslav ochotně vařil kafíčko a já…