„Boží slovo je převzácný dar: mluví k nám sám Bůh, a ten, kdo toto slovo svým hlasem zprostředkovává shromážděnému společenství, by si měl být vědom, že v tu chvíli i na něm záleží, kolik se z toho Božího poselství dostane nejen do uší, ale také do srdcí jeho posluchačů,“ říká olomoucký pomocný biskup Antonín Basler. Mezi jeho odpovědnosti v rámci arcibiskupství patří také péče o lektory Božího slova. Pomáhat jim, aby svou službu vykonávali lépe, považuje za nesmírně důležité. „Číst jistě každý umí už ze školy, ale je rozdíl číst noviny a číst Boží slovo při mši svaté. Vstupní kurz do této služby může být velmi užitečný,“ dodává.

Zanedbávat se přitom podle něj nesmí vnější, ani vnitřní stránka lektorské služby. „Dobře číst může ten, kdo ví, co čte, a textu rozumí. Co ale pomůže, když ho přitom lidé nebudou slyšet nebo mu nebudou rozumět? Proto záleží také na tom, aby lektor v klidu počkal, až se lidé po modlitbě posadí a mohou začít dávat pozor, aby se naučil pracovat s mikrofonem, aby četl zřetelně, spíše pomaleji než rychle, ale také přirozeně, ne vyumělkovaně nebo rádoby umělecky,“ vyjmenovává biskup a pokračuje: „Bohoslužba slova je ta nejkrásnější příprava na vrchol mše svaté, kde se zpřítomňuje Ježíšova smrt i jeho zmrtvýchvstání. Obě části – bohoslužba slova i bohoslužba oběti – jsou jako dvě křídla, jimiž se člověk pozvedá k nazírání Boha, a je jedno, jestli se to děje v té nejposlednější kapličce nebo v nejkrásnější bazilice.“

Nebýt překážkou Boží síle

K pochopení toho všeho pak směřuje převážná část kurzu pro lektory Božího slova. Tvoří ho tři části. „Začíná se přiblížením, co je to Písmo svaté a jak se v něm zorientovat, v podání biblisty P. Petra Chalupy,“ vypráví koordinátorka kurzu a také jedna z přednášejících Martina Pavlíková. A pokračuje: „Boží slovo je pro každého, lektoři se s ním ale musejí seznámit ještě víc než ostatní věřící. Když skutečně uvěří, že Boží slovo má moc je uzdravit, že se jich dotýká a přetváří je, mohou ho s tímto vědomím předávat dál, aby se dotklo také všech ostatních.“

Sílu Božího slova má lektor ve svém životě poznávat trvale, četbou Bible i literatury o ní. „Sama jsem v poslední době nadšená třeba z knih Stephena Binze Panorama Bible, které vydalo Karmelitánské nakladatelství: zase znovu mě vtahují do úžasného světa biblických textů,“ svěřuje se. Přistoupit k posvátnému textu jako ke skutečnému Božímu slovu je podle ní první předpoklad.

Tím druhým je pak přijmout svou úlohu člověka, který má Boží slovo předávat před shromážděním věřících. „Lektor musí k četbě přistupovat s vědomím, že je jen prostředníkem – že není tím, kdo Božím slovem vládne. Moje osoba mu nedává jeho důstojnost, ale když ho budu číst a dám mu vše potřebné, své uši a naslouchání, hlas a mluvu, své dovednosti, pak může oslovit i druhé lidi,“ říká koordinátorka kurzu a dodává: „Jako lektoři máme zkrátka zařídit všechno pro to, aby se Boží slovo mohlo skrze nás dotknout každého jednoho v kostele – nesmíme této jeho síle stát v cestě jako překážka.“ Toto vědomí pak podle ní může pro každého lektora znamenat osvobození a pomoci mu zbavit se strachu a trémy. „Nikdo z nás nikdy nebude dokonalý, a tento fakt mě osvobozuje: stačí udělat maximum, kterého jsem schopná, a pak to nechat na Bohu. Ze mě třeba už nikdy nebude chirurg nebo zubař, kdokoli ale vždycky může začít číst Boží slovo, protože tato služba nestojí na profesionalitě. Bůh nepovolává schopné, ale uschopňuje povolané, a lektorská služba stojí právě na vztahu, pro který pak chci ze sebe vydat to nejlepší,“ upřesňuje Pavlíková. A právě k úkolu „nebýt překážkou“ směřují všechny techniky kultury řeči, které se v teoretických přednáškách i při cvičeních ve druhé části lektorského kurzu snaží předat.

Zvládnout techniku

Vhodnou pomůckou je podle Pavlíkové naslouchat ostatním lektorům – ať už při samotné bohoslužbě, tak třeba formou nahrávek, které v minulých letech při práci na olomouckém arcibiskupství vytvořila. „Postupně jsme s celým zástupem spolupracovníků, lektorů i lidí, kteří se této službě běžně nevěnují, vytvořili nahrávky všech liturgických čtení pro neděle, svátky i všední dny celého roku, pro všechny liturgické cykly,“ upozorňuje s tím, že jde o databázi stovek zvukových záznamů. „Všechny si lze poslechnout na webu www.kulturaslova.cz.“

Vědomí, že lektor je jen služebníkem Božího slova, pak podle ní pomáhá vyvarovat se sklouznutí do druhého extrému: stavět do středu pozornosti sebe sama. „Je to čiré předávání toho, co jsme sami přijali,“ svěřuje se Pavlíková, která je absolventkou herectví na Janáčkově akademii múzických umění a před působením na olomouckém arcibiskupství vystupovala na divadelních prknech v Šumperku a Olomouci. Úlohu lektora přirovnává k průhledné nádobě: vidět nemá být on, ale jen Boží slovo samotné, které přes předčítajícího prozařuje, až dotyčný docela zmizí. „Potřebujeme zvládnout techniku, jak číst čistě a srozumitelně, aby nám bylo rozumět, musíme se ale vyvarovat všech ozdob: Božímu slovu nemusíme přidávat žádné dramatizace nebo emoce, stačí jen vhodnými prostředky – zdůrazněním nebo pauzou – zvýraznit to, co už je v textu obsaženo,“ popisuje.

Vrcholem celého kurzu je pak třetí část: závěrečná mše svatá, při které biskup Antonín Basler předává účastníkům osvědčení o absolvování kurzu. „Právě ke společnému prožívání eucharistie směřuje také lektorská služba: předčítajícího i naslouchající vede k tomu, aby stále víc vpouštěli Boha do svého života, dávali mu ve svém nitru prostor,“ říká Pavlíková a uzavírá: „Četba Božího slova je největší školou pro můj život, mé směřování.“