Pro ohrožené nebo zasažené povodněmi:

– Víme, že je to velmi náročné, i když si to často jen představujeme. Jsme s vámi, myslíme na vás, projdeme tím společně.

– Klíčovými slovy jsou nyní bezpečí, pomoc a (sebe)péče. Zajistěte si co největší bezpečí pro sebe a své blízké.

– Nebojte se si říci o pomoc a přijímat ji (a to, i když na tom „jste lépe“ ve srovnání s ostatními). Nemusíte být stateční. Pomoc, fyzickou i psychickou, si zasloužíte (i když možná nepřijde hned).

– Pokud to jde, pečujte o sebe a o své základní potřeby (a potřeby svých blízkých). Až to půjde, dopřejte si třeba i malé radosti.

– Soustřeďte se na to, co je teď, na pár kroků před vámi, řešte to, co je nyní klíčové řešit a je v časovém dosahu.

– Pokud je to možné, mějte pod kontrolou, co pod kontrolou mít lze (i kdyby to měl být výběr oblečení, nápoje apod.) – Člověku přichází na mysl srovnávání se s ostatními, někdy i pocit provinění za to, že já jsem na tom lépe. Tyto pocity jsou přirozené, ale ve skutečnosti žádná taková vina neexistuje.

– Pokud to jde, mluvte o tom, co prožíváte, vyjadřujte svoje pocity. Všechny jsou normální a přirozené (smutek, vztek, závist, beznaděj…).

– Pokud nemáte, s kým byste se sdíleli, jsou tu pro vás linky důvěry a další krizové linky.

Pro přímo nezasažené

– Cítit tíseň, strach, úzkost, hněv a další pocity, i když se nám nic zlého neděje, je normální. Pomáhá, když je nepotlačujeme, ale vyjádříme. Stejně jako pomoci (třeba i malinko) tam, kde je to potřeba.

– Pokud chcete pomoci, najděte si důvěryhodnou organizaci, a pomoc uskutečněte jejím prostřednictvím.

– Možností pomoci je dostatek – finanční dar (i malý se počítá), materiální či praktická pomoc, modlitba. Pomoc bude potřeba i později, není třeba se znepokojovat, že nemohu pomoci zrovna teď.

– Pomáhejte jen tehdy, pokud můžete a chcete, není to povinnost.

– Nepomáhejte „na divoko“ – nevozte nikam bez domluvy materiální pomoc, nejezděte do zasažených oblastí bez předchozí domluvy.

– Pokud z nějakého důvodu pomoc potřebujete vy, řekněte si o ni.

– Pocity nepatřičnosti z toho, že já prožívám normální život, zatímco někteří lidé trpí, je normální. Je v pořádku žít tak, jako dříve, prožívat svoje všední radosti i starosti.

– Omezte čas, který trávíte sledováním sociálních sítí či informačních portálů, znepokojivých videí. Vyhledávejte jen důvěryhodná média.

– Dopřejte si ve zvýšené míře to, co vás těší. Udělejte něco hezkého pro sebe nebo pro někoho jiného.

– I pro vás jsou tu linky důvěry a krizové linky. Pokud se necítíte dobře, nebojte se je kontaktovat.

Pro pomáhající dobrovolníky

– Vaší pomoci si moc vážíme. Není samozřejmá, je to akt lidskosti a vzájemnosti.

– Vaše pomoc je založena na „dobré vůli“ (proto „dobrovolník“), ne povinnosti. Pokud nechcete nebo nemůžete, je to v pořádku.

– Abyste mohli pomáhat, je potřeba se starat i o sebe. Pečujte o sebe co nejlépe, jak je to možné, dbejte na své potřeby, nepotlačujte je.

– Je přirozené, že se cítíte zasaženi tím, co vidíte kolem. Všechny pocity, které vás zaplaví, jsou přirozené. Nenechávejte si je pro sebe, mluvte s ostatními dobrovolníky, s koordinátory pomoci, využijte linky důvěry nebo speciální linky.

– Vnímejte a respektujte své fyzické i psychické limity. Tváří v tvář neštěstí, s nímž se setkáváte, můžete cítit tlak na to, aby pomoc byla co největší. Dělejte ale tolik, kolik jste toho (fyzicky i psychicky) schopní.

– Je v pořádku si říci, že moje kapacita byla naplněna, pomoc ukončit a věnovat se běžnému životu. To, co jste udělali, má velkou cenu. – Nesrovnávejte se s ostatními, kolik toho zvládají – každý má individuální možnosti a tak je to v pořádku.

– I po skončení vaší pomoci o sebe zvýšeně pečujte, mluvte o tom, co jste zažili, vyhledejte supervizi či jinou odbornou pomoc.

– Pokud pomáháte pod nějakou dobrovolnickou organizací, měla by zajistit i péči o vás – nebojte se tedy o ni říct.