24. 9. 2024
|Do zaplavených oblastí vyrazily tisíce dobrovolníků. Nejen na Jesenicku ale bude pomoc potřeba ještě hodně dlouho. V České Vsi ničila říčka Bělá, co se dalo. Příjezdovou cestu, mosty, zdi domů i veškeré živobytí. Kostel ale přečkal v suchu, voda se zastavila na druhém schodu. I díky tomu se velký chrám stal střediskem humanitární pomoci.
„Milý Ježíšku. Byla jsem hodná. Doufám, že nezklameš.“ Plecháček s tímto nápisem kdosi odložil na oltář v chrámu, který se po povodni stal útočištěm úplně pro všechny. A dětský dopis Ježíškovi na vánočním hrníčku se proměnil ve vážný výkřik k Bohu.
Kostel v nouzových podmínkách připomíná mraveniště. „Vody noste doprava, hygienické potřeby do lavic,“ volá koordinátor a lidé s nákladem se míhají mezi lavicemi, kde leží snad vše, na co si člověk vzpomene. Polévky v sáčku, trvanlivé potraviny, sušenky, SAVO, hygienické prostředky nebo rukavice. „Je to pro nás velká pomoc,“ hodnotí starosta Petr Mudra. Ostatní velké prostory v obci totiž zaplavila voda.
„Je parádní přijít do kostela a vzít si, cokoliv potřebujeme. Řekneme třeba: ‚Prosím o zalamovací nůž,‘ a oni okamžitě vědí, kde ho najít,“ fascinuje Jitku Švejnohovou, pastorační asistentku Charity Vyškov. Jezdí sem s kolegy denně. Potkávám je před nízkým domkem, u něhož se vrší hromada nábytku včetně polohovací postele s matracemi a dalším vybavením. Na zemi se krčí vyhozený vánoční pohled. „Žije tady devadesátiletý pán se synem. Skoro vše musí pryč, protože bahno může být kontaminované,“ vysvětluje Jitka Švejnohová v modré charitní vestě. „Nemůžeme ty věci ale vyhazovat tak rychle. Bereme jim kus života, se kterým se musí rozloučit. V sedmi lidech bychom mohli pracovat ještě rychleji, ale na začátku je potřeba si s místními sednout a povídat,“ připomíná charitní pastorační asistentka. Na každém kroku vidí, co tu s lidmi dělá stres. „Místní třeba několik dnů nejedli. Zapomněli na to. Musíme jim to připomínat,“ upozorňuje.
Ve vzduchu je ale kromě prachu a pocitu zmaru cítit i nádech pomoci. „Včera ke mně u kostela přiběhli dobrovolníci a říkají: ‚My jsme z té Nové Vsi!‘,“ vypráví jesenický děkan P. Stanislav Kotlář. „Nejdřív jsem to nechápal, tak museli doplnit, že jsou z Moravské Nové Vsi. Po tornádu jim pomohli místní hasiči z České Vsi, teď oni přijeli sem.“