Sledovat v přímém přenosu řádění vody a ničení celých měst a vesnic bylo strašné a kromě finanční pomoci nezbývalo než svěřovat Boží ochraně všechny zasažené. Už teď je ale vidět, že tyhle záplavy jsou přece jen jiné, než byly v roce 1997 či 2002. Poprvé v historii se na ně Česko důkladně několik dní předem připravovalo – chystaly se protipovodňové zábrany, upouštěly se přehrady a pečlivě se plánovalo, kam lze vodu nechat rozlít, a kde už by napáchala příliš velké škody. V Opavě, Jeseníku, Krnově či Litovli sice ani tohle nestačilo, ale z dostupných informací jasně plyne, že škody mohly být mnohem větší a objevit se na násobně větším území. Zvlášť Povodí Moravy pečlivě kalibrovalo průtoky tak, aby místy stoletá, někde dokonce stopadesátiletá voda natropila co nejmenší pohromu. Klíčová byla nabytá zkušenost a rozšířená spolupráce různých složek včetně médií. Ale hlavně důvěra – bylo třeba se spolehnout na to, že data a modely Českého hydrometeorologického ústavu jsou správné, bylo vhodné důvěřovat představitelům státu, krajů i obcí, že některá místa je nutno speciálně ochránit, jiná opustit.

, co uposlechli, zachránili nejen sebe, ale velmi ulevili i hasičům, kteří pak s nasazením vlastního života museli zachraňovat ty nedůvěřivé.