Dvořákův rodný dům – bývalý hostinec a s ním sousedící řeznictví, kde pozdější světoznámý skladatel prožil prvních dvanáct let života – byl spolu se zámkem a dalšími objekty v 90. letech navrácen rodu Lobkowiczů. Tedy rodu, který měl vždy velmi kladný vztah k hudbě (mj. finančně podporoval i Ludwiga van Beethovena). Do roku 2019 byl dům ve správě Národního muzea, nyní jej spravuje nezisková organizace Lobkowicz Collections. V posledních pěti letech prošel rozsáhlou rekonstrukcí s cílem zachovat charakter budovy a citlivě ji adaptovat tak, aby se stala sídlem moderní expozice i dějištěm kulturních a vzdělávacích akcí.

Umělcova Bible

Návštěvníka okamžitě upoutá, do jaké míry si může prohlídku „režírovat“ sám. Po zakoupení vstupenky dostane sluchátka a audioprůvodce. S tímto vybavením se pak pohybuje po domě a zastavuje se u jednotlivých vyznačených bodů, kterých je víc než sto. Ve sluchátkách na něj nečeká žádná záplava suchých faktů a životopisných dat, nýbrž zvukové vjemy, které obklopovaly malého Antonína – expozice je totiž věnována Dvořákovu dětství, vlivům, jež ho formovaly a různým způsobem se promítly do jeho pozdější tvorby. Příchozí tedy slyší hovor sousedů a štamgastů (unikátní nahrávky namluvily i známé osobnosti, např. herci Viktor Dvořák nebo Marek Eben), citeru, na niž hrál Antonínův otec František, i ukolébavku, kterou mu zpívala maminka Anna.

Díky poslechům, textům na stěnách a jednotlivým exponátům, jako je kolébka, modlitební knížka či kolovrátek, se host může přenést do Dvořákových raných let. Dozví se třeba i to, že Antonín s nadšením sledoval stavbu železnice a s daleko menším nadšením doprovázel otce při nákupu dobytčat. Vedle šenku a světnice si prohlédne taneční sál, kde má díky nápaditému využití technologií možnost nechat si zahrát k tanci, a dokonce si i vyzkoušet dobový kroj.

První patro expozice seznámí zájemce s plynutím roku na vsi – od adventu přes Vánoce, masopust a Velikonoce až k období dožínek a podzimní sklizně. Celá jedna místnost pak představuje Dvořáka jako člověka hluboké víry. Varhanní píšťaly upomínají na blízký kostel sv. Ondřeje, kde byl Antonín pokřtěn, k působivým exponátům dále patří skladatelova osobní Bible s označenými pasážemi žalmů, které zhudebnil ve svých Biblických písních. Další část expozice dává nahlédnout do dobové jednotřídky a zmiňuje kantory a varhaníky Dvořákova dětství a mládí. Nechybí samozřejmě ani prostor věnovaný přírodě, jež byla Dvořákovi bohatým a trvalým zdrojem inspirace.

Dotýkejte se!

Při prohlídce nenarazíte na žádné „nedotýkejte se“ – naopak, dospělí i dětští návštěvníci jsou vybízeni, aby si na věci sáhli a vyzkoušeli si je. Platí to třeba o dobové karetní hře, kterou si mohou zahrát na dotykovém displeji zabudovaném přímo do stolu, nebo o dřevěné klapačce používané na Velký pátek.

Velkou výhodou je, že každý může prohlídku přizpůsobit svému vlastnímu tempu i zájmu – někdo zůstane hodinu, jiný mnohem déle. Od září se ve Dvořákově rodném domě konají také edukační programy pro školy, dále jsou v plánu koncerty, workshopy aj. V budoucnu se nabídka rozšíří o návštěvnické centrum, kavárnu a obchod se suvenýry.

Dům je bezbariérový a aktuálně je otevřen v testovacím provozu, denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. Zájemci do něj mohou zavítat po celý rok – a mnozí se sem jistě budou vracet.

Rodný dům Antonína Dvořáka. Nelahozeves 12, otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin.