Zaznívají v něm všechna blahoslavenství, zvláště blahoslavenství chudých v duchu. V té době Maria již chovala Ježíše ve svém lůně, a především ve svém srdci. Nesla světu Ježíše, který sám je pro nás evangeliem. Jakmile Maria propukla v jásot, uchvácena Bohem a jeho záměry s ní i s celým stvořením, vyznává jedním dechem, že Bůh „shlédl na svou nepatrnou služebnici“ (Lk 1,48). Maria si je vědoma velikosti a moudrosti Boží, stejně jako své skutečné nepatrnosti před ním. Je to projev její pokory, chudoby srdcem. V tomto postoji oproštěném od svého já je schopna vidět také to, co s ní a v ní…