„Přestože je řada zemí kvůli nepokojům a válkám v nezáviděníhodné situaci, mladí lidé stále přijíždějí i odtamtud. Právě proto věnujeme mnoho času a modliteb za mír, mír v každém srdci a za konec všech válek. Jsme rádi, že sem všichni přišli s touhou být blíže Kristu, naslouchat a vybrat si ten lepší díl jako Marie z Betánie,“ přivítal poutníky medžugorský farář P. Zvonimir Pavičić. Jubilejní 35.
Před obrovským kostelem sv. Sulpicia v Latinské čtvrti vyrostla olympijská fanouškovská zóna. Před ní si seminaristé v klerikách přišli zakopat do míče s dětmi a mládeží a není výjimkou je pak zahlédnout po večerní mši sv. se sklenicí piva. A to ne ledajakého: „La Sulpicienne“ nechávají farníci vařit v jednom z pařížských pivovarů. Zdobí ho etiketa majestátního chrámu o dvou kulatých věžích, který
Letošní takřka 900 kilometrů dlouhá trasa je první částí dvouletého putování do Říma. Cyklisté každý den ujedou mezi 70 až 100 kilometrů, po dojezdu jim v první polovině příštího týdne bude odměnou prohlídka Aquileie a koupání v moři. „Účastníci zdolávají jednotlivé etapy ve skupinkách, a to od čtyř až po osm osob. Nocují stejně jako na všech předchozích cyklopoutích opravdu poutnicky (na karimatce
Do opatského chrámu Nanebevzetí Panny Marie zavítali poutníci z obou stran česko-německé hranice. „Neviděli jsme se takhle pohromadě od pandemie. Příští rok sice plánujeme velkou akci v Hradci Králové, ale rozhodli jsme se kvůli dvěma výročím uspořádat,den setkání‘ už letos tady v Rohru,“ přivítal hosty AlbertPeter Rethmann, spolkový předseda Ackermann-Gemeinde. Hlavní celebrant úvodní bohoslužby
„Přijeli jste do Říma, abyste sdíleli radost z příslušnosti k Ježíši a byli služebníky jeho lásky, která léčí naše rány a dává nám věčný život,“ pozdravil Svatý otec přítomné, včetně skupiny 64 ministrantů z Česka, konkrétně z brněnské diecéze (viz KT 31). Poté společně slavili bohoslužbu s modlitebními úmysly v němčině, francouzštině, maďarštině a portugalštině a přímluvami za mír ve světě a závěrem se papež vydal kolem náměstí, aby se s mladými
„Tady jde o člověka!“ – chtělo by se zvolat. Jde o to, co to znamená být člověkem. „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme...“ Pokud se nemýlím, v řeckém originálu najdeme v tomto verši slovo „dluh“: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.“ A je to jasné. Tohle není spravedlnost! Spravedlnost spočívá v tom, že se dluhy vyrovnávají. Spravedlnost je vždy otázkou rovnováhy: „dal“ a „má dáti“ jako dva jazýčky na vahách v
Lidé plní nadšení se vydávají za Ježíšem, ovšem ne proto, aby přijali jeho radostnou zvěst. Spíše by se dalo říci, že se tím, jak naplnil jejich žaludky, pro ně kvalifikoval jako skvělý kandidát na krále. Možná se nám zdá takové jednání úsměvné, povrchní a pošetilé. Ale copak si i dnes někteří lidé ve volbách nevybírají své zástupce a představitele z podobných pohnutek? Političtí marketéři to dobře vědí a používají stále stejné triky: Místo
Co tě před jednadvaceti lety přivedlo do Katolického týdeníku? Chalupa v Chýni, kterou jsme se chystali přebudovat na rodinné sídlo. Kvůli tomu baráku jsem odcházel ze skvělé práce na biskupství v Plzni. A protože jsem už tehdy s redakcí KT spolupracoval a zřejmě se i osvědčil, začali tenkrát moji novinářští spolužáci a někdejší redaktoři Zuzka Burdová a Štěpán Plaček přemlouvat šéfredaktora Antonína Randu, aby mě přibral do party. A on to
Když dnes hledím na šišky stromů, vzpomenu si, jak jsme doma měli na stěnách a na nábytku vystavené velmi, opravdu velmi veliké šišky, obvykle zavěšené pod parožím jelena. Můj pradědeček byl totiž pan nadlesní a spravoval církevní lesy na Vysočině. A jeleni začínají vytloukat paroží právě v červenci. Když se potom v letním lese nadechnete zhluboka, ucítíte vůni hub. A to je další moment v mé paměti, jelikož v lese jsem byl nejčastěji společně s
Co se vás během těchto dní dotklo? Hodně věcí. Asi nejvíc mě překvapilo, jak rychle jsem se tu začal cítit jako doma, přitom jsem tu od dvou let nežil. Je to už moje několikátá návštěva Česka (vydal se sem i za socialismu – pozn. red.) a dělá mi radost, jak krásná města tu jsou, třeba Brno nebo Praha. A také jsem tu zažil velmi pěkná setkání s místní církví. Nebyla to oficiální návštěva, ale měl jsem možnost toho docela hodně vidět, naslouchat,
Lidé vás v České republice znají jako laickou misionářku. Málokdo ale ví, že jste profesí zdravotní sestra. Kde jste působila? To je dlouhý příběh. Už od šestnácti let jsem byla v nemocnici jako dobrovolnice. Později jsem sloužila jako zdravotní sestra v univerzitní nemocnici, kde jsem při práci vystudovala magisterský obor. Po nějaké době jsem změnila zaměstnání a pracovala jsem v nemocnici pro veterány. Byl to program s vládní podporou,
V poslední době je mediální pozornost upřena na výběr českého eurokomisaře. K čemu nám je? Koho reprezentuje? Proč je kolem jeho výběru taková diskuse? Tak jako po parlamentních volbách vzniká nová vláda, tak i po eurovolbách vzniká nová Evropská komise. Do ní každý členský stát vysílá jednoho člena – eurokomisaře. Německo již má vybráno: předsedkyní Komise se opět stala Ursula von der Leyenová. Ta má nyní za úkol poskládat celou Komisi z
Na jablunkovskou Porciunkuli přijíždějí i poutníci zpoza hranice. Třeba paní Bohunka z Čadce. „Připomínáme si 47 let od narození syna. Chodíme sem poděkovat.“ Klášterní kostel je mimořádný pro mnohé místní - i díky různým modlitebním setkáním v čase komunismu. „Tady jsme duchovně vyrostli, chodili do scholy,“ svěřuje se pro KT paní Dagmara. Snaží se přijít pokaždé, i když Porciunkule vychází na víkend jen zřídka. „Dneska mám po noční, díky Bohu
Kde to všechno začalo? Narodil jsem se v Kníničkách, zaniklé vesnici, která stávala v místech dnešní Brněnské přehrady. Moje rodina hospodařila. Jako malý kluk jsem proto s dědem jezdíval často do lesa, s koňským povozem. Dřeva bylo pořád potřeba. Byl jsem zvídavý, doma jsem pomáhal a často se ptal. K lesu jsem měl tedy vztah odjakživa. Nedaleko odsud jsem sázel zhruba před dvaceti lety svůj v pořadí druhý les. Na pozemku, který mi v roce 1953
Jako hudebník, vizionář a samorost. Není úkolem krátkého novinového článku pojmout dlouhý hudební vývoj jednoho z nejoriginálnějších hudebníků české scény. Janota začínal jako folkový písničkář, hrál v rockové kapele, experimentoval se zvuky, vytvářel meditativní hudební plochy, a přitom se stále vracel k písňové formě, kterou ovšem obohacoval tím, co mezitím pochytil, předjal nebo sám jako skladatel vymyslel. V posledních letech propojil své
Film provází několik paradoxů. Populární herec Oldřich Kaiser v něm téměř neodejde ze záběru, přitom ve filmu snad jedinkrát nepromluví. Kaiserův hlas přesto slyšíme. Událost, podle které snímek vznikl a která má dodnes v morálním smyslu nevyřešenou kriminální dohru – osud majitele zahradnictví téměř utlučeného k smrti ve sporu s daleko mocnějším ruskojazyčným vlastníkem nedalekého zámku –, totiž v podkresu doprovází Kaiserem načtený Zahradníkův
Jedním z vhodných způsobů, jak se cvičit v laskavosti, je ten, který se obrací k nám samým: nikdy se neroztrpčujeme na sebe ani na své nedokonalosti. Neboť i když rozum velí, abychom nad spáchanými vinami cítili rozhořčení a nelibost, přece jen v tom rozhořčení nesmí být žádná zatrpklost, škarohlídství, nedůtklivost nebo zlost. V tom právě mnozí lidé velmi chybují: dali se unést hněvem a pak se zlobí, že se zlobili, rmoutí se nad tím, že byli
„Práce ještě zbývá hodně. Například v presbytáři po dokončení volají sedadla pro předsedajícího kněze i ministranty a chceme sem umístit také skříňky. Všechny dřevěné prvky vyrábí firma, která už pro nás dělala lavice, a podle plánu by se vše mělo v kostele objevit počátkem září,“ popisuje staroměstský farář P. Miroslav Suchomel. Ten největší „nedodělek“ ovšem podle něj zůstává mimo interiér kostela. „Mezi věžemi je připravené místo pro umístění
„Na táborech se sejdou děti z běžných rodin s těmi, které pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí,“ říká sociální pracovnice Alena Nováková. „Neděláme rozdíly. Děti o sobě navzájem neví, kdo z jaké rodiny pochází nebo kdo je klientem charitních sociálních služeb.“ První turnus příměstského tábora proběhl v červenci v Azylovém domě sv. Josefa v Lochovicích. Děti podnikaly výlety, poznávaly přírodu, hrály hry nebo hledaly pravěký poklad.
Via Appia, 2400 let stará římská silnice, kterou obklopují hroby prvních křesťanů, byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Jak organizace informuje na svém webu, přes 800 km dlouhá cesta je nejstarší a nejdůležitější ze starořímských silnic a ilustruje „vyspělé technické dovednosti římských stavitelů“ i „dlouhou řadu monumentálních staveb, například vítězné oblouky, lázně, amfiteátry a baziliky, akvadukty, kanály, mosty a veřejné
Zahájení pařížské olympiády ukázalo, jaké svobodě se v Evropě těšíme, ale také připomnělo, že musí jít ruku v ruce se zodpovědností a respektem k druhým, aby nezraňovala. Jaké bylo zahájení Olympijských her? Z hlediska organizátorů bezpochyby skvělé. Tenhle sportovní svátek totiž není nic jiného než zábava spojená s marketingem. A jak se v marketingu říká, i špatná publicita je dobrá publicita. Nebo také, jak řekl Oscar Wilde: „V životě existuje
K nesouhlasu a kritice, které se ozývají napříč (nejen) křesťanským světem kvůli zahájení olympijských her v Paříži, se připojil Svatý stolec. V sobotním prohlášení stojí, že byl „zarmoucen“ a „nemůže jinak než se připojit k hlasům, které se zvedly k ostrému nesouhlasu s urážkou tolika křesťanů a dalších věřících“. „Na prestižní akci, kde se celý svět schází, aby sdílel společné hodnoty, by neměly mít místo narážky zesměšňující náboženské
NEČEKANOU NÁVŠTĚVOU PŘEKVAPIL PAPEŽ FRANTIŠEK kolotočáře a cirkusové umělce v lunaparku v římské Ostii, kam vyrazil poslední červencový den. Pozdravil zde také svoji dávnou přítelkyni, malou sestru Ježíšovu Genevieve Jeanningrosovou (na snímku), která tu žije a pastoračně již přes půl století doprovází lidi z řad sexuálních menšin. Požehnal také místním sochu jejich patronky Panny Marie.