Každý už zřejmě někdy slyšel, že by se pro novokněžské požehnání měly třeba i boty prošoupat. Svědčí to o úctě a významu, který lidé připisovali žehnání toho, kdo byl právě vysvěcen ke kněžské službě. Snad svou roli sehrála také představa, že posvátné křižmo na rukou novokněze ještě nezaschlo a že kápne i na věřící, kteří budou novokněžské požehnání přijímat. Na rovině kanonického práva a liturgických dokumentů bychom ovšem hledali nějaké vysvětlení marně. Například Římský pontifikál nepočítá s tím, že by v závěru slavnosti svěcení novokněží udělili požehnání před závěrečným biskupským…