Oním titulním papežem není – jak možná někdo očekával – otec synody o synodalitě papež František. Halíkův „papež Rafael“ je autorovou projekcí, ideálním papežem budoucnosti, jehož pontifikát se ponese v duchu františkovské „církve jako polní nemocnice“. To napovídá už jeho jméno (Rafael – tedy „Bůh uzdravuje“). Kniha je rozložena do 12 kapitol na 12 „dopisů“, nicméně je pravda, že by autor ani nepotřeboval stylizovat ji jako korespondenci. Jeho „papež z říše snů“, jak svého fiktivního partnera nazývá, je přítomen spíše jako určitý ideální horizont, který má dávat knize určující vyznění.

Dvanáctero úvah nad otázkami křesťanské identity, struktury a podoby církve, role náboženství nebo možností dialogu uvnitř lidské rodiny se soustřeďuje kolem konstatování, že žijeme v době proměny epoch. To Halík – v ozvěně papeže Františka – připomíná již déle, ostatně Františka v této knize často cituje. „Zdá se mi, jako by covidová pandemie, která před několika lety zastavila obvyklý běh našeho světa, byla jakousi předehrou a předobrazem mnoha infekcí zla, které následovaly,“ píše autor a jmenuje agresi proti Ukrajině, dezinformační válku a další zla dneška, která otřásají světem, jak jsme jej znali. Do tohoto víru, podotýká Halík, přichází František s ideou synodální cesty církve k její zásadní přeměně, kdy se zbavuje již nefunkčních, povrchových struktur, a znovu objevuje své poslání a „terapeutickou sílu“, kterou je hluboká, opravdová osobní víra.

Halíkova vize církve pod vedením „papeže Rafaela“ přesahuje úzké hranice „náboženství“ a otevírá se „univerzálnímu Kristu“, který miluje a povolává k bytí celé stvoření (jistě nejen autorka této recenze rozeznává souvislost s myšlením jiného předního autora duchovní literatury Richarda Rohra). Zároveň je kniha vystavěna tak, aby byla určitým průvodcem „vyjití na cestu“ od úvah nad nynější dožívající podobou institucionální církve přes synodální reformu až po eschatologickou budoucnost, která se naplní v nebi.

Zastavme se také u výtvarného doprovodu. Ten totiž s pojetím knihy jako cesty plně koresponduje. Postaral se o něj renomovaný výtvarník z okruhu salvátorské farnosti Patrik Hábl. Naposledy svá díla Tomáši Halíkovi poskytl před deseti lety pro knihy Žít s tajemstvím a Žít v dialogu (NLN 2013 a 2014). „Doprovodit novou knihu reprodukcemi mých obrazů pro mě bylo velkým potěšením,“ prozradil Hábl KT. „Po deseti letech navazuji také na motivy, které jsme použili tenkrát. Jde o asijskou tematiku krajin, které můžeme interpretovat jako krajiny naší duše nebo si do nich můžeme projektovat vlastní představy. Některé z nich vznikly vykapávanou technikou přímo v Japonsku,“ dodal výtvarník. Kromě toho, že jsou krásné, zesilují zařazené reprodukce včetně té na obálce i téma, ke kterému Halíkovy reflexe nakonec ústí: motiv celoplanetární lidské rodiny, společně povolané ke spáse a putující k cíli.

Tomáš Halík: Dopisy papeži. Povzbuzení na nové cesty (NLN 2024)