Elva Frouz, trvalý jáhen Když se nám narodil syn, vydal jsem se rovnou z porodnice k jednomu milovanému lesnímu jezeru. V časném červnovém ránu jsem pak stál na skále nad hladinou a celou mou bytostí znělo „jsem otec – a Ty jsi Otec!“. Byl to okamžik síly, vděčnosti a hlubokého štěstí. Vnímal jsem intenzivně, jak je dobré být člověkem, moci přijímat, předávat a sdílet život. Podobná zkušenost se vrací vždy, když si skutečnost přijímání, předávání a sdílení naplno uvědomím: p ři zásahu velkou krásou ve velehorách, v prožitku hlubokého přátelství či v okamžicích důvěry, kdy je možné být…