Proč se lesní pozemky scelují?

Nejdřív si musíme říct, proč jsou tyto pozemky rozptýlené. Lesy totiž byly historicky mj. také nadačním majetkem konkrétního kostela, sloužily jako zdroj materiálu i financí k jeho opravám. Jejich velikost tomuto účelu odpovídala – v pražské arcidiecézi mívají od několika arů až po desítky hektarů. Největší z nich má 120 ha. Z pohledu dnešního lesního hospodaření tyto ve většině drobné majetky už nedokážou výnosem své historické poslání naplňovat. Pro ilustraci: v pražské arcidiecézi spravujeme 27 tisíc hektarů lesů, z čehož asi tisíc hektarů farních lesů je rozesetých na ploše jedenácti tisíc kilometrů čtverečních po celých středních Čechách. Správa a údržba těchto lesních parcel i těžba na nich se dříve vykonávaly pouze v místě. Dnes se běžně hospodaří s řádově většími objemy, které jsou celistvé. Je pak velice těžké efektivně spravovat malé lesní celky.

Rozumím, ale proč je tak komplikované hospodařit v malých lesích?

Správa malolesů je zanedbaná. Není divu, když tu byla zpřetrhána vlastnická práva: majitelé se nestarali o les někdy i více než 70 let, dělal to za ně stát, který jim ho sebral. I proto byly dopady kůrovcové kalamity tak drtivé. Nejvíce drobných vlastníků je na Vysočině a oni nevěděli, jak zasáhnout, jak napadené dřevo vytěžit a komu ho dodat. To byl pro brouka doslova ráj. Církevní malolesy čelí podobnému problému, který se snažíme vyřešit jejich scelením a převedením pod společnou správu. Historický kontext je totiž pryč a nám jde o to, zajistit v lesích hospodaření a jeho výnosy co nejlépe podepřít život církve. Lesní hospodaření v jednotlivých farnostech je nejen náročné, ale také drahé.

Konkrétně, co je na něm tak nákladné?

Z účetních rozvah jsme spočetli, že náklady na dopravu, čas zaměstnanců při přejíždění, které někdy tvořilo až polovinu jejich pracovní doby, dále logistika vytěženého dřeva či administrativa uberou z každého hektaru dva tisíce korun z možného výnosu. Když k tomu připočteme problémy se zpeněžením „hromádek“ dřeva rozesetých po celé diecézi kvůli méně výhodným cenám za menší dodávky, tak to jsou tři tisíce na hektar. Ve výsledku jde o více než tři miliony ročně, o které přijdeme v naší arcidiecézi jen proto, že máme lesy takto rozptýlené, případně bez společné správy. Je také nutné vyhovět řadě legislativních požadavků, které se týkají správy lesních cest, ekologických funkcí lesa či jeho přístupnosti pro turistiku. To všechno nás vede ke společné správě a ke snaze vyjednat s Lesy ČR scelení pozemků, výměny a další pozemkové úpravy.

Cílem tedy je vytvořit nějakou jednolitou plochu lesa?

Samozřejmě by bylo ideální, abychom místo tisíce hektarů po celé pražské arcidiecézi dostali jeden celek. Ale to se nepodaří. Takové směny musejí být výhodné pro obě strany, tedy i pro Lesy ČR. Cílem je tedy vytvořit logické celky, které by se daly obhospodařit tak, aby nemusel každý hajný přejíždět mnoho kilometrů od pěti k deseti vytěženým kubíkům dřeva. Lesní hospodaření v arcidiecézi se v historii opíralo o velkostatky – a to jsou také centra naší současné lesnické výroby. Rádi bychom směřovali k tomu, aby se rozptýlené pozemky přičlenily k těmto velkostatkům, dnes zvaným polesí, mezi něž patří Rožmitál, Dolní Břežany či Týn nad Vltavou. Další problém je, že v rámci majetkového narovnání mezi státem a církvemi se nevracely cesty, protože to jsou nové stavby, které Lesy ČR vybudovaly na našich pozemcích. Vzniká pak paradoxní situace: les byl vydán, ale přístupová cesta nikoliv. A tu musí udržovat někdo jiný, než komu patří pozemek a kdo ji využívá – platí to oboustranně. Směny pomohou tento stav napravit.

Jak tato jednání v pražské arcidiecézi probíhají?

Farní lesy vlastní 68 farností. Jednou z podmínek v memorandu s Lesy ČR sjednaném loni v červnu je jeden partner, který bude za církev v diecézi směňovat pozemky jako celek, protože jde o stovky parcel a je třeba postupovat efektivně a systematicky. Proto je výhodné a potřebné i pro nás zaštítit to jednou právnickou osobou. V pražské arcidiecézi se to má uskutečnit prostřednictvím nadace Arietinum. A nám to pak umožní vyjednávat nejen se státní firmou, ale také s místními velkými majiteli, reprezentanty restituovaných rodových majetků. Velice podstatné přitom je, že Arietinum je jako veřejně prospěšná nadace v rukou církve osvobozena od daně z příjmů, což přinese daňové úspory několika milionů korun ročně. Nemluvě o snížení administrativních nákladů – daňová přiznání a hlášení bude dělat jedna právnická osoba, nikoliv 68 farností. Některé farní lesy mají výměru pár arů a jiné 120 hektarů. Dvě třetiny jsou bonitní a vynášejí, třetina farností nemá z lesů vůbec nic nebo jen náklady. Jedním z hlavních důvodů zřízení nadace Arietinum je princip solidarity: z majetku, který vydělává, se bude přispívat farnostem, jejichž majetek výnosy nepřináší. Třeba proto, že les je ještě mladý. Ano, je to přerozdělení, ale na principu solidarity, který je přece církvi vlastní.

Memorandum bylo podepsané před více než půl rokem. Jak je daleko vyjednávání s Lesy ČR?

Celkem je v pražské arcidiecézi zatím domluvena směna přes 600 ha lesních pozemků, ve středních Čechách se čeká na právní statut, tedy na vklad rozptýlených farních lesů do nadace Arietinum. I ostatní diecéze se ke směnám mohou rozhodnout a k memorandu se připojit. Už jej podepsala olomoucká arcidiecéze a dohodla se již ohledně 460 hektarů. Čeká se jen na schválení ministerstvem zemědělství, které tuto směnu musí jako majitel Lesů ČR odsouhlasit. 

Církevní lesy se rozléhají na 140 tisících ha, tvoří tedy asi 4,5 % všech lesů v České republice.