Někdy máme tendenci brát náš duchovní život jako něco vznešeného, co oddělujeme od zbytku života, od starostí všedního dne... Vždycky to pak ve mně vyvolává otázku, jak autentický ten duchovní život je. Jsme jednota těla, duše a ducha, a když tuto jednotu nežijeme, je tu riziko spirituálního bypassu – duchovní život se může stávat únikem z toho, co mám žít a čemu mám třeba v dané chvíli čelit. Které principy duchovního života dobře fungují i v tom běžném? Jako první mě napadá schopnost reflexe a pozornost vůči vlastním myšlenkám i emocím. Ve chvíli, kdy nevím, co se ve mně děje a jak to…