Vrcholné období diecézních synod ve středoevropském prostoru – alespoň v novodobých dějinách – nastalo po skončení Druhého vatikánského koncilu. V návaznosti na tehdejší reformy papež Pavel VI. otevřel diecézní sněmy věřícím laikům a zároveň mnoho místních církví chtělo nějak konkrétně přijmout změny, které koncil přinesl. Stejně jako se vedly velmi vzrušené debaty na koncilu o rozsahu reforem, i na národní či diecézní úrovni probíhala diskuse o liturgii v mateřském jazyce, ekumenických vztazích či o zapojení laiků do církevních struktur. Většina rakouských diecézí prošla synodou na začátku…