Čím se zabýváte v této fázi, tedy na samém začátku celého procesu?

Paradoxně je to především spousta administrativních úkonů a promýšlení funkčních procesů. Ale také formulování pravidel, která by měla srozumitelně postihnout nejrůznější situace a předejít komplikacím z nedorozumění. Hledáme, co je důležité připravit hned a co naopak počká. Snažíme se nezaseknout se na drobnostech, ale také šmahem nepřejít něco, co nás záhy dostihne jako nedostatek.

Musíte také hodně vysvětlovat, o co při diecézní synodě jde?

Po všem, co jsme prožili se světovou Synodou o synodalitě, si dnes už snad při slově synoda většina lidí představí alespoň něco konkrétního. Třeba setkávání, povídání o duchovních tématech, sdílení myšlenek, společnou modlitbu. Ještě před nedávnem jsem nevěděla, co všechno tomu konkrétnímu synodnímu setkávání muselo předcházet.

Jak vidíte svou roli v synodním týmu?

Po konzultaci s manželem jsem na spolupráci přikývla, a to s velkým respektem. Na samém začátku jsem si trochu lehkomyslně řekla, že bude-li Pán Bůh chtít, použije to, co umím, když mu to nabídnu. A pokud by to bylo hodně špatné, má spoustu způsobů, jimiž mě může přibrzdit. V synodním týmu jsme početně vyváženě zastoupeni muži a ženy. Je tak znát rozdílnost uvažování a přístupů. My ženy jsme snad nositelkami širší vnímavosti, možná jemnější rozhodnosti. Očekávám, že postupně dojde k vybroušení toho, co každý z nás přinese do společného díla.

Považujete spíše za výhodu, že na biskupství pracujete i v jiné pozici a jako účetní máte mj. velký přehled o finanční situaci, nebo to má i svoje nevýhody?

Jsem povahou pozitivní člověk, proto vnímám spíš klady tohoto souběhu. Když je potřeba se sejít k poradě, jsem na místě a k dispozici takřka okamžitě. Díky své práci znám kolegy z celé diecéze osobně, s mnohými se přátelím. A při různých rozhovorech se dozvídám příběhy z míst, která jsem nikdy nenavštívila. Z toho tuším, jak to chodí tam, kde je všední život (nejen křesťanů) mnohem drsnější a syrovější než ve větším městě. Jako riziko bych snad viděla to, že ne vždy „my Plzeňácí“ snadno dohlédneme do vzdálenějších míst. V tom spoléhám na bratry a sestry z diecéze, že na průběhu synody bude opravdu záležet nám všem. Kéž bychom pochopili, že Pán Bůh může chtít použít jako svůj „zesilovač“ kohokoli. A že je to vlastně také osobní odpovědnost každého křesťana vůči ostatním lidem i k Hospodinu.

Biskup Tomáš Holub v září celý záměr diecézní synody ohlásil a vyzval k zasílání podnětů, otázek a připomínek. Zaznamenali jste už nějakou odezvu?

Písemná odezva byla zatím maličká, přišlo několik e-mailů. Lidé reagovali spíše v osobních rozhovorech, neoficiálně. Myslím, že si jen pomalu zvykáme na to, že se ozývat a aktivně zapojovat můžeme a máme.

Jak přispět k tomu, aby v synodě zazněl hlas celé diecéze, aby to nebyla jen věc lidí, kteří jsou „tahouny“ svých komunit?

Jsme si vědomi, že nestačí poslat informaci do nedělních ohlášek nebo ji napsat do diecézního oběžníku. Proto chceme používat všechny možné způsoby, jak synodní proces přiblížit všem. Určitě nás čekají osobní setkávání s lidmi, aby – jak jen to půjde – každý měl možnost slyšet pozvání. S radostí pozoruji, že naše diecéze je sice co do počtu věřících maličká, ale živá. A že ten, kdo o sobě řekne, že je křesťan, to zpravidla myslí vážně. Není vždycky jednoduché respektovat jeden druhého, ale to je přece v pořádku!

Jak tedy zapojit i diecézní periferie?

Kromě delegátů, kteří jsou k účasti na synodě povoláni podle církevního práva, se jí budou účastnit také zvolení kněží z vikariátů, zástupci řeholních komunit a zástupci z řad farníků každé sídelní farnosti – zvolení podle pravidel. Některé delegáty jmenuje pan biskup. Předpokládáme, že všech přímých účastníků bude kolem 100. Každý delegát bude tam, kde žije (ve farnosti, společenství, komunitě), usilovat o to, abychom si vzájemně naslouchali, společně se modlili a také rozpoznávali, co je správné. A na všechny skeptické hlasy, které se občas ozývají, ráda odpovídám, že je krásné a dobré mít velké plány a ideály. Zároveň bych chtěla mít dost pokory přijmout fakt, že někdy se věci dějí jinak, než si představuji. S tím souvisí i vděčnost za to, co máme. Raduji se, že náš biskup uslyšel a přijal Boží výzvu, a jsem moc ráda, že jsme se vydali na cestu.

Co by mělo z diecézní synody vzejít – co byste měli mít v rukou na konci celého procesu?

Bůh ví (směje se)! Snad to budou odpovědi na synodní otázky, které položil pan biskup. Možná nás Duch Svatý povede cestami dosud netušenými. A do míst, po kterých toužíme, anebo i do těch, o nichž se nám ani nesnilo. Chceme ale jít synodní cestou s nadějí, žít v Kristu uprostřed reality dneška, jak nám to bude po tři roky připomínat název synody.

Témata plzeňské synody 

Biskup Tomáš Holub prostřednictvím otázek určil tři základní okruhy synodního rozvažování v příštích 10 letech: Misie: Jakými konkrétními způsoby chceme napomáhat k tomu, aby se lidé v naší diecézi setkali s Kristem? Uspořádání: Jak v naší diecézi uspořádáme rozmístění omezeného počtu kněží a ostatních pastoračních pracovníků, aby mohli zdravě žít a sloužit a věřící naplno prožívat svou víru? Hospodaření: Jak hmotně zajistíme život a službu naší diecéze s omezenými prostředky, které budeme mít k dispozici?