Do podzimního splínu by bylo snadné spadnout při přípravě tematické dvoustrany o klášterech, které byly dříve plné života a dnes osiřely a hledají nové využití. Jistě bychom s kolegy uměli popsat dvoustranu s pořádnou dávkou nostalgie na „staré dobré časy“ a žehrat na současný „úpadek“. Takové sebetrýznění vám ale při čtení KT dopřávat nechceme. Při rešerších a psaní jsem naopak nacházel křehké vrstvy naděje. I proto začíná dvoustrana citátem rakouské řeholnice, která si je jistá, že kláštery budou přitahovat pořád. Byť jinak a jinými…