Bylo to už před mnoha lety. Díky laskavosti personálu jsem si tenkrát mohla asi hodinu držet v dlaních mého maličkého chlapce. Byl dokonalý a krásný. Jen maličký, přesně do mých dlaní. Jak ráda bych jej přinesla Bohu při křtu. Vím, že Bůh jej držel ve svých dlaních stejně jako já, toužila jsem mu dát jméno. Pak nastalo období velké bolesti, která se stupňovala s každým dotazem z okolí, jak se mi v těhotenství daří. Nevěděla jsem, jak dát světu ve známost, že Šimonkův život zde na zemi už skončil. Chtěla jsem, aby blízké okolí vědělo, že tady byl, aby pro něj někdo kromě mne zaplakal, chtěla…