Dům je najednou prázdný. Není asi divu, že takový stav doprovází pocity smutku, ba i ublíženosti. Smutek je zcela normální. Vždy když přichází nějaká životní změna, musíme minulosti zamávat. Dát vale tomu, co je hezké, uspokojivé a na co jsme byli v dobrém slova smyslu zvyklí, zkrátka bolí. Pokud tu situaci prožíváme zdravě, působí nám i radost. Naše dítě je přece tak schopné a zralé, že odchází do velkého světa. Když se vdává dcera nebo žení syn, tak jim to přece také s radostí přejeme. Něco hezkého však bohužel končí. Pokud tedy není chlapci čtyřicet a nesnažili jsme se ho vyprovodit k…