Děti se vracejí do školy, a i v zaměstnání přestává být obědovým tématem slovo „dovolená“. Září bývá návratem k rutině a povinnostem. Termíny domluvené před prázdninami začínají doléhat, času je málo a důvody k napětí se nevyhýbají ani soukromému životu. Pro řadu lidí je to stresující.

Čas od času tento stav dostihne každého. Stres někdy pomáhá a tlačí tělo k výkonu. Jindy ale roztáčí kolotoč, z něhož se špatně vystupuje. Cesta, jak ho zmírnit, má jak zdravotní rozměr (pohyb, relaxační techniky, spánek), tak duchovní, který ovšem se zdravím souvisí. „Modlitba má pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Ukazuje se, že se při ní mozek uklidňuje a přepíná nás ze stavu pohotovosti a reakce na ohrožení do stavu relaxace,“ vysvětluje výzkumnice a řeholnice Klára Maliňáková z Institutu sociálního zdraví na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci.

Institut vznikl už v roce 2012 a věnuje se studiu přesahů mezi světem zdraví, psychiky a spirituality. Podle různých výzkumů je právě duchovní život faktorem, který míru stresu snižuje. „Víra posiluje pozitivní myšlení, je spojena s pocitem smysluplnosti života, nadějí a životní spokojeností. Účast na bohoslužbě je navíc přirozeným prostředím pro setkávání se s druhými a rozvoj přátelských vztahů,“ shrnuje Maliňáková poznatky psychologů.

Útočiště vystresovaných

Ačkoliv je stres odvěký, v současnosti ho vědci řadí mezi spouštěče civilizačních chorob. Pokud je tedy kumulace stresu znamením doby, co to znamená pro církev? „Lidé v Česku se k víře neobracejí automaticky. Na druhou stranu, když jsme na toto téma dělali reprezentativní výzkum zobecnitelný na celé Česko, 40 % z nevěřících respondentů připustilo, že kdyby začali mít psychické problémy nebo se jim stalo něco těžkého, možná by přece jen zašli do kostela nebo se začali modlit. 70 % konvertitů nám během výzkumu řeklo, že i když těžká životní situace nebyla hlavním faktorem jejich konverze, alespoň k ní přispěla,“ říká Maliňáková s tím, že tyto motivy není dobré zlehčovat: „Z hlediska pastorace je důležité o této dynamice vědět, abychom jako církev byli se správnou citlivostí schopni nabídnout bezpečné útočiště lidem, kterým zrovna není v životě lehko. I za Ježíšem přece přicházeli lidé v podobných situacích a on soucítil s jejich starostmi.“

Zde ale přichází další výzva: nezůstat u pojetí Boha jako automatu na splněná přání a dokázat najít v životě ještě další hloubku: „Byla by velká škoda, kdyby víra byla jen berličkou pro překonání obtížné situace, kterou potom člověk zase odloží. Kéž bychom tedy jako církev dokázali lidem, kteří se k nám v těžké chvíli obrátí, pomáhat i v tom následném růstu,“ doufá Klára Maliňáková. Čas stresu totiž často přináší zdravou sebereflexi, že vlastními silami dál nedojdeme. „A právě v těchto chvílích můžeme Boha a jeho sílu zažít úplně jinak, protože mu konečně dáme prostor. To jsou potom situace, které opravdu hluboce mění život a které jsou krásné, i když jsou těžké a stresující,“ uzavírá výzkumnice, která je členkou komunity Sester Dítěte Ježíše (SDJ).

Ticho a nádech

Takovým prostorem pro všechny obtížené může být ticho. Například společenství křesťanských podnikatelů Kompas pořádá pravidelně duchovní obnovu zvanou Dny v tichu. „Jsou lidé, kteří se díky tomu na chvíli vzdálí od extrémního vytížení. Najednou je všude kolem ticho, žádné telefony, žádná jednání, žádné maily. Někdo se pořádně vyspí. Někdo si přečte knížku. A samozřejmě je mnoho času a příležitostí k modlitbě, ke svátostem, k hlubokému duchovnímu usebrání a ztišení. Tato zkušenost ticha a setkání se s Bohem je víc občerstvující než cokoliv jiného. Lidé z těchto pobytů odjíždějí hluboce posíleni a obnoveni k dalšímu každodennímu životu,“ popisuje vedoucí Kompasu Jiří Jemelka. Lidem lapeným do pasti stresu se systematicky věnuje také Fortna (duchovní a vzdělávací centrum Bosých karmelitánů na pražských Hradčanech). Každou středu třeba poskytuje prostor k večernímu usebrání cestou z práce.

Jezuité v bavorském Mnichově podobnou možnost nabízejí každý pracovní den po poledni v jezuitském kostele sv. Michaela. Čtvrthodina tzv. „Chvíle k nadechnutí“ spočívá v poslechu varhanní hudby a krátké promluvě. „Náboženství je něco jako přerušení běžného života, který často doprovází problémy, práce a spěch. Díky víře se nemusíme nechat lapit starostmi a můžeme se podívat na svět odjinud,“ vysvětlil pro německou rozhlasovou stanici Deutschlandfunk tamní jezuita P. Michael Kern. Ten se snaží účastníkům ukázat, že si takové pauzy mohou dopřát i jindy než po obědě. Třeba při čekání na autobus nebo večerní modlitbě.