Vůbec poprvé se tak mohla naplno projevit pestrost vlajek, které si do Portugalska účastníci přivezli. Kromě výpravy z Česka měli v diecézi svůj domov také někteří Francouzi, Němci nebo Poláci. Objevily se ale také skupiny z větších dálek: Mexičané, Indové nebo Filipínci. Ray přicestoval s dalšími mladými z Indonésie. „V roce 2017 jsem v Jižní Koreji prožil Asijské setkání mládeže a Bůh mě tam naplnil štěstím. Sem jsem přijel, abych to zažil i na světové úrovni,“ vypráví mladík po cestě v zaplněné tramvaji.

Zatímco část mladých bydlela celý týden přímo v Portu, někteří měli své hostitelské farnosti na venkově. Už jenom dostat se do města tak pro ně bylo docela vzácným zážitkem. „Bydlíme v moc dobrých rodinách, které si pro nás připravují různý program. Za týden pobytu jsme v Portu teprve podruhé. Farnost ubytovává kromě nás i Italy a Němce a chystá nám pikniky a večírky,“ pochvaluje si pohodovou atmosféru Dominik z Topolčan v nitranské diecézi. Pohostinnost vyzdvihuje také Artur z polské Ratiboře. „Hostitelská rodina nám servíruje tolik jídla, že ho nestačíme jíst,“ směje se a z rodinného jídelníčku vyzdvihuje třeba ryby.

Ubytování v rodinách ale nezbylo na všechny. Trojice středoškolaček z francouzské diecéze Versailles od pořadatelů dostala umístěnku do školy ve městě Ovar na jih od Porta. „Na ubytování v rodinách jsme se hodně těšily,“ přiznává Anna-Marie. Mírné nepohodlí jim ale bohatě vynahrazují zážitky z programu: „Vidět tolik mladých katolíků v naší generaci je skutečně působivé,“ dodává.

Opodál stojí další Francouzka Cécile a má na sobě červené tričko organizace L’Oeuvre d’Orient (Dílo Východu, francouzské sdružení na podporu blízkovýchodních křesťanů).

„Naše hnutí podporuje křesťanské komunity především na Blízkém východě. Mě osobně čeká od září půlroční dobrovolnický pobyt v Libanonu,“ vypráví členka organizace, která na Světových dnech mládeže šíří povědomí o podmínkách, ve kterých někteří křesťané žijí. Se stovkou mladých francouzských příznivců se díky této organizaci do Portugalska dostalo pět set mladých z Blízkého východu. „Prožívám jednotu. Ačkoliv pocházíme z různých míst, máme silné pojítko – Boha,“ shrnuje Cécile, proč se na světové dny vypravila. Se svou skupinou zvolila pro cestu do Portugalska netradiční dopravní prostředek – loď. „Pluli jsme přes Biskajský záliv, a abychom dorazili včas do Lisabonu, musíme se znovu nalodit už dnes večer,“ vyprávěla Cécile v sobotu odpoledne.

Mladí ze západní Evropy velmi často upřednostnili pro cestu do Portugalska autobus před letadlem. Kromě nižší uhlíkové stopy je nalákala i možnost poznávat další místa po cestě. Některé německé skupiny například po setkání pokračují do Španělska strávit ještě pár dní u moře. Autobusem přijely i Antonia, Judith a Marie-Louisa z arcidiecéze Paderborn v severozápadním Německu. Jak podotýká první z nich, do Portugalska ji přivedla touha po společenství téže víry. „Je skvělý pocit, když tady máte s každým účastníkem něco společného,“ hodnotí. Jejím kamarádkám se vepsala do paměti úvodní modlitba s písněmi Taizé, kterou pro ně připravila hostitelská farnost. „Byla to opravdu vzácná chvíle. Měli pro nás připravené deky na sezení a zpívali jsme společně. Hudba dokáže lidi sbližovat,“ uvažuje Judith. A že spojovat mohou i Světové dny mládeže, potvrzuje jejich třetí společnice Marie-Louisa, která se hlásí k evangelické církvi. „Jsem tu díky Judith, která mi o Světových dnech vykládala tak zapáleně, že nadchla i mě. Je skvělé, že mohu být součástí společenství mladých z celého světa, které spolu tančí a zpívá,“ usmívá se mladá Němka.