Tím však odpověď na Boží dar nekončí. Je tu i „darování daru“, odevzdání syna Hospodinu. Proto Anna, matka proroka Samuela, říká: „Také já ho odevzdávám Hospodinu na všechny dny, po které bude živ – je odevzdaný Hospodinu.“ (1 Sam 1,28) V tom Anna napodobuje Abraháma, který daroval syna Izáka (Gn 22,1n.). Tento postoj je patrný i u Panny Marie (Lk 2,22). Obě ženy „přemoženy Boží dobrotou“ darují Bohu svého syna, svého jediného syna. Boží dobrota vyvolává naši dobrotu a velkorysost. Teprve tímto způsobem, po vzoru těchto dvou velkých žen, se rodí spása, která se tedy odehrává v několika etapách: 1) přijímání daru, 2) vyznání vděčnosti a chvály, 3) „darování daru“ Bohu.

Co tak následovat Annu a Marii? Děkuj a vzdej chválu za dar dětí, partnera, partnerky, konkrétních přátel a bratří a sester. „Daruj Bohu“ tyto milované lidi. Je to krok, který vede ke svobodě. Zříkáš se tím vlastnického vztahu vůči dotyčnému, odevzdáváš Bohu svůj postoj lásky. Díky tomu Bůh může očistit tvou lásku ode všech forem skrytého přivlastnění si a nesvobody. A do takového vztahu může Bůh nově vstoupit.

Pokračujme v tématu „daru syna“ s Pannou Marií – druhým nejdůležitějším aktérem dramatu spásy. Na ní je úžasná její bezpodmínečná odevzdanost, nekomplikovanost, víra v Boha přesahující lidské uvažování, disponibilita do krajnosti: Marii hrozil trest kamenování, protože otěhotněla mimo manželství.

Svými slovy „Jsem služebnice Páně“ se řadí po bok dalších velikánů biblických dějin: Abraháma („Zde jsem“ Gn 22,1.11), Samuela („Mluv, tvůj služebník poslouchá“ 1 Sam 3,10), Izaiáše („Zde jsem, pošli mě“ Iz 6,8) i Syna Božího („Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli“ Žid 10,7). Mariina slova „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ vyjadřují její pasivní disponibilitu a zároveň aktivní připravenost.

Okouzleni slovem Božím

Co vůbec přimělo Pannu Marii, aby přijala bláznivé slovo, že se má stát matkou Božího Syna? A Jana Křtitele, aby žil na poušti a hlásal příchod Mesiáše? A Izaiáše nebo Eliáše…? Tito všichni se nechali přemoci Boží dobrotou, okouzlit Božím slovem, přítomností Ježíšovou. Mohli odmítnout, ale oni zvolili cestu okouzlení Bohem, jeho slovem. I když nevěděli, kam je to dovede. Přijali povolání.

V době adventní často rozjímáme o Panně Marii jako o té, která bezvýhradně řekla Bohu „ano“ (nejen jednou, ale stále). To má i určitou druhou stranu: ona říkala neustále své jasné „ne“. „Ne“ tomu, který je negací života, lásky, vztahu. A toto „ne“ měla v sobě pevně zakódované a zakořeněné od počátku existence.

To je jádro tajemství Neposkvrněného života – početí. Vlastně bez tohoto „ne“ není ani „ano“ – Maria právě proto mohla dávat sebe Bohu, protože nedávala ani částečku svého bytí Nepříteli. Právě proto mohla plně věřit Božím slovům, protože nedůvěřovala slovům Nepřítele. Ona je vlastně „Anti-Evou“ – Eva uvěřila hadu a vsadila na jeho lákavou nabídku, Maria nikoli.

Nebylo to však tak, že by Maria měla jasno o své cestě s Bohem. I ona, podobně jako my, kráčela v temnotě víry (jak připomíná Druhý vatikánský koncil v Lumen gentium, čl. 58). Avšak v této temnotě žila ze světla Božího slova, ne z temnoty – nepropadávala temnotám úzkosti, beznaděje, poraženectví. I v temnotě žila ze světla, ne ze tmy. Žila z Božího daru (třebaže „v naději“), ne z momentálních lákavých nabídek Zlého.

Stejně tak to platí i pro nás: abychom mohli říct Bohu své „ano“, potřebujeme odvahu k jasnému „ne“.

Po Mariině příkladu

Nechme se vést a unést příkladem Panny Marie. V modlitbě můžeme opakovat její slova a obměnit je třeba takto: „Zde jsem, dávám se ti, Bože, k dispozici. Napiš do mého srdce svá slova, slova evangelia. Naplň mé nitro přítomností svého Syna, podobně jako jsi naplnil nitro Panny Marie.“

A tak se Slovo stane tělem i v našem životě.

Podle knihy P. Angela Scarana Připravme cestu Pánu - Občerstvení pro duši na dobu adventní a vánoční