Nejde zde samozřejmě o tělesné orgány či svalstvo. Adventní rehabilitace je zaměřena na to, co apoštol Pavel nazývá „duchovním tělem“ (srov. 1 Kor 15, 44) anebo „novým člověkem“ (srov. Ef 4, 24; Kol 3,9-10). Cílem je opět probudit ten nový život v Kristu, který nám byl již darován křtem.

„Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů“ (Iz 11,1-10): Izajášovo proroctví z prvního čtení za pomoci metafor z pastýřského prostředí líčí atmosféru mesiášské doby. Pokoj a soulad mesiášského království snad nejplastičtěji představuje obraz krotkého domácího dobytka, jak se pod dohledem malého chlapce pokojně pase společně s dravými šelmami. Text nám navíc dává příležitost zahlédnout kojence, jak sahá rukou do skrýše jedovatého hada. Právě tato dětská ručička je nám vzorem, podle něhož můžeme definovat rehabilitační program tohoto adventního týdne. Cože? Obdivně vzhlížet k ruce batolete a učit se jejím dovednostem?! Dětská ruka toho moc nesvede! Nedokáže si sama zabezpečit ani ty nejzákladnější potřeby k přežití! Dovede se pouze natahovat, aby uchopila, co se jí podává, nebo aby se chytila jisté ruky rodiče. Ano, právě o to jde.

Otevřenost a něha dětské ručičky

Vstupní bránu do světa otevřely zlu ruce, které přestaly přijímat dary od Stvořitele. Odmítly držet se jeho otcovské ruky a začaly se sápat po tom, co jim nesloužilo k dobru. Od té chvíle lidské ruce všech pokolení plení celý svět, chápou se zbraní a válčí, aby zemi vnutily svůj vlastní „pořádek“.

Proto i žalm naléhavě prosí o vládu krále, jenž bude vládnout spravedlivě a nestranně všem ubohým, nuzným a chudým: „Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu!“ (Žl 72) Naše dospělé ruce jsou zaměstnány shrabováním stále většího množství dober. Křečovitě svírají to, co se jim už podařilo nashromáždit, a rozsévají jen násilí, nespravedlnost a bolest. Potřebují se uvolnit z této křeče. Musí si osvojit otevřenost a něhu, jaké jsou schopny dětské ruce. Jak probíhá taková rehabilitace? Na pomoc nám přichází apoštol Pavel, když klade křesťanům na srdce, aby se vzájemně přijímali, jako i je přijal Kristus, jenž se sám stal služebníkem (Řím 15, 4-9).

Rehabilitace rukou v druhém adventním týdnu tedy sestává z těchto cviků: zříkat se toho, co si chceme chvatně nahrabat nebo křečovitě udržet ke svému prospěchu, a místo toho obnovovat svou důvěru ve starostlivého Otce a zacházet se svýma rukama jako s nástroji Boží péče, prozřetelnosti a něhy v životě našich bližních.

Jan Křtitel v evangeliu (Mt 3,1-12) též naléhavě vybízí k obrácení. Matoušovo evangelium nepopisuje konkrétní projevy obrácení v životě těch, kdo přijali Janovu výzvu. Zmiňuje pouze „ovoce hodné obrácení“. Co nám evokuje obraz ovoce? Ruce našich prarodičů se v ráji chtivě natáhly za ovocem domnělých božských výsad, ale jejich ústa zakusila jen hnilobnou chuť trpké iluze. Ovoce hodné obrácení je to, jež s vděčností přijímáme z Otcových rukou, a to, jež s velkorysostí klademe do rukou potřebných bratří a sester.

Umění přijímat a rozdávat

Na začátku dne prosme o světlo Ducha svatého, ať dovedeme zahlédnout dary, kterými nás každý den zahrnuje nebeský Otec. Prosme o milost, ať se dokážeme něčeho zříct ve prospěch druhých. Hledejme v průběhu dne příležitosti, kdy můžeme ve svém okolí poskytnout konkrétní pomoc nebo projevit pozornost a něhu někomu, kdo to neočekává. Zakončeme den krátkou revizí a díkůvzdáním za to, čeho se nám dostalo, i za to, co se nám podařilo darovat.

Odevzdejme Božímu milosrdenství všechny chvíle, kdy se ještě nepodařilo otevřít ruce k vděčnému přijímání a nezištnému dávání.

Duchu lásky, odlehči mé srdce zatížené sobectvím, aby si dokázalo osvojit umění přijímat dary a rozdávat je. Uzdrav mé ruce z vlastnické křeče a otevři je k nezištnému dávání a k pozorné službě.

Podle knihy sestry Anny Mátikové Adventní kúra pro duši (čerstvě vydaly Paulínky)