Politické paměti i rozhovory mohou být zajímavý, ale i děsivý žánr, zvláště pokud se jedná o stále aktivní osobnosti. Není žádným tajemstvím, že mnozí využívají své publikace k tomu, aby poupravili náhled veřejnosti na svou osobu a případně nasměrovali vnímání nedávných dějin trošku více ke svému obrazu. K tomu má sklon snad každý politik. Když ale udrží tyto choutky na uzdě, může vzniknout i velmi dobré dílo. Takoví autoři totiž mají nad námi obyčejnými smrtelníky jednu výhodu – že u historických okamžiků byli, pokud je rovnou netvořili, a tak jsou jejich knihy hlubším vhledem do událostí, které máme v paměti často jen asi v délce novinového článku nebo příspěvku ve večerních zprávách.

Právě takový pocit mám z nedávno vydaného knižního rozhovoru bývalého velvyslance, dnešního senátora a nově i dvojnásobného prezidentského kandidáta Pavla Fischera, který vedla jeho dlouholetá spolupracovnice, spisovatelka Alena Ježková. Fischer se už od relativně mladého věku pohyboval ve vyšších patrech veřejného života, a to v době, kdy se u nás měnilo společenské uspořádání a mnohé demokratické instituce se teprve tvořily nebo hledaly své místo.

Zkušenosti se svobodnou politikou a diplomacií měl tehdy málokdo. Fischer patřil od devadesátých let do úzkého kruhu spolupracovníků prezidenta Václava Havla a tomu se věnuje i část rozhovoru. Čtenář se tak dozví, jak vypadala práce v prezidentské kanceláři nebo jaké metody Havel používal, jak nezvyklým politikem ve své době byl – a třeba i to, že zůstal dramatikem i jako prezident, někdy možná až trochu moc.

Z odpovědí také vyplývá, že Fischer je politikem „západního typu“ a na Západě také sbíral zkušenosti. Ještě na sklonku devadesátých let studoval na vysoce prestižní Vysoké škole administrativy (ENA) ve Štrasburku, která pro něj nebyla jen kolonkou v životopisu, ale i sondou do fungování francouzské státní správy a propastných rozdílů vůči té naší. Velkou průpravou bylo rovněž působení na velvyslaneckém postu v Paříži i na ministerstvu zahraničí.

Kniha ale samozřejmě nepojednává jen o nedávné minulosti, ale i o současných výzvách a problémech. Trochu povinně musí dojít také na otázky týkající se prezidentské funkce, které jsou již malým předvojem kampaně. Ostatně proč ne, je to kniha politika, který jistě neřekl poslední slovo.

Ať už si o Fischerových názorech myslíme cokoliv, je třeba uznat, že politiku nevnímá jen jako další kariérní povýšení, ale že i při práci plné kompromisů zvládne vycházet z jistých premis a ideových základů a svým hlavním tématům – zahraniční politice a bezpečnosti – dobře rozumí i na odborné úrovni. To je osvěžující, zvláště po letech plných jednoduchých sloganů, případně pak zvrhlých bonmotů, kdy se zdálo, že prvoplánový politický marketing už hlubší a poučené diskuse vymýtí.

Alena Ježková: Hovory s Pavlem Fischerem (Tichá srdce 2022)