Po modlitbě mám lepší u srdce
5. 4. 2022
Narodila se před sto lety a několika měsíci v Polsku, za války byla pracovně nasazená do Sudet a poté převážnou část svého života strávila v Pošumaví, v malé vesnici Balkovy u Klatov. „Boha bych se nevzdala, ani kdyby mě to mělo stát krk,“ říkala VIKTORIE KREBSOVÁ. Do Boží náruče se odebrala několik dní poté, co jsme si s ní v jejím venkovském domku pod fotografií Jana Pavla II. povídali.
Pocházíte z jižního Polska, jak jste se dostala do západočeského podhůří Šumavy? Narodila jsem se na venkově v okrese Nowy Sącz. Moc jsem si přála být švadlenou nebo něco studovat, ale moji starší sourozenci bohužel zemřeli, a tak jsem si musela vzít na starost hospodářství. Přišla druhá světová válka a já jsem dostala v roce 1941 předvolání na pracovní úřad do Grybowa. Rodiče nechtěli, abych tam šla, potřebovali mě doma, ale přišli si pro mě, polský a německý policista, a deportovali mě do kriminálu, pak do Krakova. Odtud mě poslali transportem přes Vídeň a po dvou dnech a dvou nocích…
Zbývá 94 % článku
