„V očích Desmonda Tutua jsme viděli Ježíšovu lásku. V jeho hlase jsme slyšeli Ježíšův soucit. V jeho smíchu jsme slyšeli Ježíšovu radost. Bylo to krásné a odvážné. Jeho největší láska se nyní naplňuje, když se setkává se svým Pánem tváří v tvář,“ reagoval na jeho úmrtí nejvyšší představitel anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury Justin Welby.

Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa vyzdvihl zase význam zemřelého emeritního arcibiskupa jako zásadní postavy novodobé jihoafrické historie. „Odchod Desmonda Tutua je další kapitolou zármutku při loučení našeho národa s generací vynikajících Jihoafričanů, kteří nám odkázali osvobozenou Jižní Afriku. Desmond Tutu byl zásadový a pragmatický vůdce, který naplnil biblické učení, že víra bez skutků je mrtvá,“ uvedl Ramaphosa v oficiální kondolenci, zveřejněné na vládním webu gov.za.

Desmond Tutu se narodil v metodistické rodině 7. října 1931. Rodina časem přestoupila k anglikánské církvi. Nejprve se stal učitelem a aktivně i se svou manželkou pracoval pro domovskou farnost. Poté vystudoval anglikánskou teologii a roku 1960 přijal kněžské svěcení. Od kaplanských míst záhy postoupil k odpovědnějším úřadům, včetně funkce generálního tajemníka Jihoafrické rady církví v letech 1978–1985. Poté krátce sloužil jako biskup johannesburský, než nastoupil na arcibiskupský stolec diecéze Kapské Město. Úřad vykonával až do roku 1996.

Nestojí slon myši na ocásku?

Jeho veřejné působení je spjato především s vytrvalým odporem vůči politice apartheidu, založené na rasové segregaci. Za své úsilí získal v roce 1984 Nobelovu cenu za mír, následně jej prezident Nelson Mandela ustanovil předsedou Komise pro pravdu a usmíření, která prošetřovala porušování lidských práv z dob apartheidu. „Pokud jsi neutrální, když se děje bezpráví, zvolil jsi stranu utlačovatele. Stojí-li slon myši na ocásku a ty říkáš, že jsi neutrální, myš tvou neutralitu neocení,“ traduje se jeden z jeho citátů.

Bojovník i muž modlitby

Tutu, označovaný někdy za „svědomí Jihoafričanů“, se silně angažoval také v boji za potírání chudoby, proti šíření nemoci AIDS nebo proti pronásledování homosexuálů. Z veřejného života odešel v roce 2010, již vážně nemocný, ale příležitostně ještě do posledních týdnů svého života promlouval do veřejné debaty.

Tutu byl otcem čtyř dětí a také mužem modlitby: k jeho dennímu režimu patřila časná ranní bohoslužba, pravidelný půst a modlitba.