„Uprostřed bouřlivých vln pandemie hrozí, že stabilitu naší společné lodi poruší znesvářené skupiny na palubě natolik, že bychom mohli i ztroskotat… Jsme svědky do nedávna pro mnohé z nás nepředstavitelné skutečnosti: nemožnosti domluvit se s velkými skupinami lidí na základě racionálních argumentů. Nejen mediální, ale i pracovní, přátelský a příbuzenský svět je zachvácen rozporuplnými diskusemi či taktickým mlčením. Osobně jsem přesvědčen, že toto rozdělení ohrožuje budoucnost globální spolupráce i prosperitu jednotlivých států více nežli samotná pandemie, a navíc zásadně proměňuje i soužití na lokální úrovni,“ upozornil biskup Holub s tím, že úkolem politiků je stavět mosty, které překlenou propasti – mimo jiné i propasti neporozumění, nedůvěry a neochoty si naslouchat.

V této souvislosti připomněl biskup i jeden z pilířů synodálního procesu, a sice právě naslouchání. „Naslouchání, při kterém se nejedná o to, že člověk akusticky slyší, co ten druhý říká, a v okamžiku, kdy porozumí, co chce sdělit, ihned začne pro obhajobu své vlastní pozice intenzivně promýšlet a formulovat protiargumenty. Jde o naslouchání, které se s vnitřní nadějeplnou zvědavostí snaží objevit i u lidí s úplně jinými názory to, co může pomoci nahlédnout realitu z jiného úhlu, a tak spatřit skutečnost komplexněji, a tedy i pravdivěji. Naslouchání založené na důvěře, že druhý, ačkoliv stojí názorově na jiném břehu, mne může obohatit, pokud ho alespoň trochu pochopím, protože ho pochopit chci,“ vysvětlil biskup Holub a připojil: „Jsem přesvědčen, že připravenost k takovémuto naslouchání je jedním ze zásadních nástrojů pro to, aby v rozervané krajině našich dnešních dnů mohly existovat mosty, aby se tato krajina neproměnila v izolované ostrovy či bitevní pole.“